# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 643/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 643/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:2.US.643.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 4. 2014
- Datum zveřejnění: 29. 4. 2014

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 2. 2014, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. 32 T 8/2010, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2012 sp. zn. 3 To 132/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 220/2013.

Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.

Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.

Jak stěžovatel sám uvádí v ústavní stížnosti, předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu mu bylo doručeno již dne 17. 4. 2013. Ústavní stížnost však byla podána až dne 17. 2. 2014. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že by se na něj dle jeho názoru dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti neměla vztahovat, a to z toho důvodu, že dříve ji podat nemohl, neboť neměl advokáta, který je k jejímu podání potřebný. Takovéto tvrzení však není z pohledu právní úpravy jakkoliv relevantní.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že dne 2. 4. 2014 obdržel ručně psaný přípis navrhovatele, ve kterém uvádí, že bere podanou ústavní stížnost zpět, k tomuto však nepřihlížel, neboť nebyl sepsán a podán jeho právní zástupkyní, ač fyzické a právnické osoby musí být dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinně zastoupeny advokátem.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-643/14-1)