# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 591/05 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 591/05 - ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.591.05 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 14. 12. 2005 - Datum zveřejnění: 5. 12. 2007 - Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí; právo na soudní a jinou právní ochranu - Klíčová slova: výživné - Dotčené předpisy: 94/1963 Sb., § 85, § 96 ## Výrok Návrh se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem označeným jako "mimořádný opravný prostředek", jímž se domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů vydaných ve věci péče o nezletilé děti stěžovatele Petra a Janu (jedná se o pseudonymy). Napadenými rozsudky byla stěžovateli k návrhu matky zvýšena jeho vyživovací povinnost vůči oběma nezletilým a rozhodnuto o výši a způsobu úhrady nedoplatku na výživném. V textu podání pak stěžovatel uvedl, že ve věci podal ještě "mimořádný opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, který byl zamítnut, neboť stěžovatel nemá právnické vzdělání". Soudce zpravodaj se nejprve zabýval podáním stěžovatele z hlediska jeho formálních náležitostí, jak je vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Protože z textu podání nebylo zcela zřejmé, jaké opravné prostředky vlastně stěžovatel proti prvostupňovému rozsudku podal, a protože stěžovatel nepřipojil k podání kopie napadených rozhodnutí, vyžádal soudce zpravodaj příslušná rozhodnutí, jakož i informaci o datu jejich doručení stěžovateli, od obecného soudu. Z následného přípisu Obvodního soudu pro Prahu 9 a obsahu připojených stejnopisů ve věci vydaných rozhodnutí soudce zpravodaj zjistil, že rozsudek soudu prvého stupně byl stěžovateli, resp. jeho zástupci, doručen dne 30. 8. 2004 a napadený rozsudek soudu odvolacího dne 6. 4. 2005. Proti rozsudku Městského soudu v Praze pak podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením zde dne 30. 8. 2005 č. j. 30 Cdo 1835/2005-246 odmítl; usnesení převzal stěžovatel dne 11. 10. 2005. Dovolání stěžovatele bylo podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítnuto pro jeho nepřípustnost. Odvolací soud totiž rozsudkem napadeným dovoláním rozhodoval ve věci upravené zákonem o rodině, kdy ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu dovolání až na vyjmenované typy řízení nepřipouští; o žádnou z výjek přitom v předmětném řízení nešlo. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (např. usnesení IV. ÚS 248/96). V posuzované věci počala lhůta k podání ústavní stížnosti stěžovateli běžet dne následujícího po dni doručení rozsudku Městského soudu v Praze, tedy dne 7. 4. 2005. Počátek běhu lhůty nelze vázat na doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatele, neboť k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodu záležejícího na uvážení dovolacího soudu, ale v souzené věci bylo dovolání nepřípustné ze zákona. O tom byl také stěžovatel odvolacím soudem řádně poučen. Jiný závěr by znamenal tolerovat stěžovateli delší lhůtu k podání ústavní stížnosti, než umožňuje zákon, což není možné. Předmětné podání stěžovatel předal k poštovní přepravě dne 24. října 2005, tedy zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty. S ohledem na zmeškání podací lhůty již soudce zpravodaj, veden zásadou hospodárnosti řízení, stěžovatele nevyzýval k odstranění dalších formálních vad, spočívající zejména v nedoložení zastoupení advokátem a nedostatku obsahových náležitostí návrhu. Na rozhodnutí by totiž ani případné odstranění vad nic nezměnilo. Soudci zpravodaji s ohledem na shora popsané okolnosti nezbylo, než stěžovatelův návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu k jeho podání. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. prosince 2005 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-591/05-05)