# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 585/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 585/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:2.US.585.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2015
- Datum zveřejnění: 12. 6. 2015
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 243e odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 2. 2015, stěžovatelka napadla rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014 č. j. 30 Cdo 3838/2014-163 (dále jen "rozsudek"), kterým bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, č. j. 25 Co 42/2014-141, v části jeho výroku II., jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2013, č. j. 25 Co 42/2014-141, v zamítavém výroku VII. ohledně částky 200.000,- Kč s příslušenstvím zrušen a věc i v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že Nejvyšší soud, na rozdíl od soudu druhostupňového, přisvědčil námitce promlčení, kterou vznesla žalovaná Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti v řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, jež měla vzniknout stěžovatelce v důsledku nesprávného úředního postupu, kdy stěžovatelka je přesvědčena, že tato námitka promlčení odporovala dobrým mravům.
Stěžovatelka odkazuje na své ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a na princip rovnosti a zákaz diskriminace ve smyslu čl. 1, čl. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II.
Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech zákonných procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, respektive nahrazovat.

V projednávaném případě stěžovatelka napadla zrušující rozsudek Nejvyššího soudu, kdy s jeho právními závěry nesouhlasí. Nejedná se však o rozhodnutí konečné, jímž by bylo rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatelky, nýbrž o rozhodnutí, jež vrací věc do rozhodovacího procesu k odvolacímu soudu. Byť je soud nižšího stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v kasačním rozsudku, nelze dopředu presumovat podobu jeho rozhodnutí ani konečný výsledek řízení. Z těchto důvodů nelze považovat napadený rozsudek Nejvyššího soudu za rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Jedná se o rozhodnutí, které není nezpůsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (obdobně viz například usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 698/12).

Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k principu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů vyplývajícího z citovaného ustanovení Ústavy a zákona o Ústavním soudu, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-585/15-1)