# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 542/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 542/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.542.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 10. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 209/1992 Sb., čl. 6 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Dne 3. září 2004 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti postupu Okresního soudu v Lounech v řízení o jeho žalobě. Stěžovatel se domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Lounech postupovat v řízení ve věci, sp. zn. 9 C 531/2000, bez zbytečných průtahů. Žalobu, jíž se stěžovatel domáhal spolu s manželkou proti žalované náhrady škody, kterou žalovaná způsobila svojí provozní činností na jejich majetku, podal u Okresního soudu v Lounech dne 4. května 2000. Dne 6. února 2002 podal stěžovatel u okresního soudu stížnost na průtahy v řízení, a to zejména proto, že od posledního jednání soudu dne 6. listopadu 2000 nebylo nařízeno žádné další jednání. Tato stížnost byla předsedou Okresního soudu v Lounech shledána jako důvodná, avšak žádná opatření k nápravě nebyla učiněna. V dalším období byl stěžovatel neustále vyzýván okresním soudem k doplnění a opravě žalobního petitu, takže do dne podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto, a ani nebylo nařízeno žádné další jednání. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem Okresního soudu v Lounech dochází k neodůvodněným průtahům v řízení, které znamenají porušení jeho ústavně zaručeného práva, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon"), včetně podmínek ustanovení § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud v minulosti nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (viz např. rozhodnutí ve věcech, sp. zn. I. ÚS 600/03, sp. zn. II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. července 2004 nový institut, tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek, sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech, sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04).
Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tento nový procesní prostředek k ochraně svého práva na spravedlivý proces, chápaný v jeho časové dimenzi, využil, a proto je třeba nyní podávanou ústavní stížnost považovat za podání předčasné a zatím nepřípustné. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], aniž by se mohl jakkoliv zabývat věcnou stránkou stížnosti.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2004

JUDr. Jiří Nykodým
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-542/04-04)