# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 520/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 520/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:2.US.520.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 10. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: náklady řízení/úhrada nákladů státem
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 174 odst.2 písm.e; 177/1996 Sb., čl.; 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 24. 8. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí státního zástupce ve věci rozhodnutí vyšetřovatele o přiznání odměny stěžovateli, který obhajoval obv. J. F. v trestním řízení vedeném proti němu. Stěžovatel namítá, že tímto rozhodnutím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv.

Z ústavní stížností napadeného rozhodnutí bylo Ústavním soudem zjištěno, že státní zástupce zrušil rozhodnutí vyšetřovatele ve věci určení odměny advokáta a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Přitom za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a kdy se tedy ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. Pakliže by bylo již rozhodnuto tak, by ústavní stížnost musela být posouzena rovněž jako stížnost nenapadající poslední rozhodnutí ve věci, když - jak bylo konstatováno ústavní stížností - bylo napadeno toliko rozhodnutí, kterým byla věc vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku právního zastoupení, když z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že advokát i když je sám stěžovatelem, musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen jiným advokátem.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-520/01-01)