# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 497/05 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 497/05 - ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.497.05 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 12. 2005 - Datum zveřejnění: 5. 12. 2007 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem) - Klíčová slova: vlastnictví, daň, důkaz/volné hodnocení - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11; 337/1992 Sb., § 2, § 31; 353/2003 Sb., § 140 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a v čl. 2 odst. 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, kterým nebylo vyhověno odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o zajištění výrobků (blíže specifikovaných v napadeném rozhodnutí) do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí či zabrání, nebo než se prokáže, že s nimi bylo nakládáno v souladu se zákonem o spotřební dani. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje - ve smyslu uvedených ustanovení - považovat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou dle ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, a kterou se může domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Z obsahu ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatelka využila možnosti podat proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím správní žalobu ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a to přesto, že z obsahu napadeného rozhodnutí správního orgánu II. stupně - Celního ředitelství v Ústí nad Labem - vyplývá, že byla o možnosti podání takového opravného prostředku výslovně poučena. (Ústavní soud dodává, že dotazem na oddělení evidence správních žalob Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že žaloba podána nebyla.) Za tohoto stavu, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. prosince 2005 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-497/05-05)