# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 496/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 496/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.496.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 10. 2005
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: daň, vlastnictví, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11; 337/1992 Sb., § 2, § 31; 353/2003 Sb., § 140

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2005, se stěžovatelka s odkazem na porušení svého vlastnického práva, zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem a Celního úřadu Česká Lípa.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Celní úřad Česká Lípa při místním šetření v provozovně stěžovatelky v České Lípě, Mimoňská 3095, rozhodl o zajištění výrobků, blíže specifikovaných v napadeném rozhodnutí. O odvolání stěžovatelky rozhodlo Celní ředitelství Ústí nad Labem dne 29. 6. 2005, pod čj. 5509/05-2001-021, tak, že je dle ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítlo. Rozhodnutí odvolacího orgánu obsahuje mimo jiné poučení, že proti němu lze ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení podat žalobu na jeho přezkoumání u Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Dotazem na oddělení evidence správních žalob Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že stěžovatelka napadla rozhodnutí celního ředitelství dne 8. 9. 2005 správní žalobou, o níž nebylo doposud rozhodnuto.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti. Primárně se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Ústavní stížnost je totiž koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto se snaží své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat. Je oprávněn jejich rozhodnutí přezkoumávat pouze tehdy, jestliže před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatele. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci (srov. I. ÚS 534/99, II. ÚS 102/02).

V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího celního orgánu, ačkoli je současně napadla žalobou na jeho přezkoumání u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a toto řízení není pravomocně skončeno. Ústavní stížnost je tedy podána ve stádiu, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K takové nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Takový postup by vedl k tomu, že by rozhodnutí o správní žalobě zůstalo nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. Za tohoto stavu není Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity oprávněn napadená rozhodnutí celních orgánů přezkoumávat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2005

Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-496/05-05)