# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 494/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 494/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.494.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: náhrada
- Dotčené předpisy: 229/1991 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2000, domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 13 Co 651/2000, s tím, že podle jejího přesvědčení soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a že jeho postup vůči stěžovatelce je odepřením spravedlnosti a odepřením majetku, což samo o sobě pokládá za výraz protiústavnosti.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě, spis Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 20 C 310/99, a vyjádření vedlejšího účastníka řízení.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 10. 2000 uvedl, že trvá na svých závěrech vyjádřených v odůvodnění usnesení dotčeného stížností stěžovatelky a má za to, že jeho postupem nedošlo k žádnému zásahu do práv stěžovatelky zajištěných Ústavou ČR či Listinou.
Vedlejší účastník řízení - Školní statek Č. T., se dopisem ze dne 9. 10. 2000 podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, svého postavení vedlejšího účastníka řízení výslovně vzdal.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného usnesení, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelkou, tak výklad zastávaný ve věci rozhodujícího odvolacího soudu, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR.
Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 1. 2000, č. j. 20 C 310/99-57, v napadené části, pokud jím bylo zastaveno řízení v rozsahu částky 559.827,- Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení, ani z předloženého spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 20 C 310/99, zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny a své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Stejně tak Ústavní soud neshledal namítané porušení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny, neboť, jak vyplývá z konstantní a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu, pokud je v čl. 11 Listiny chráněno vlastnické právo jako takové, musí jít zpravidla o vlastnické právo již konstituované a tedy již existující, a nikoli pouze o tvrzený nárok na ně.
Skutečnost, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 publikovaný pod č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 281).
Pro výše uvedené byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-494/2000-2000)