# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 4901/12 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 4901/12 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.4901.12.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 2. 2013 - Datum zveřejnění: 8. 3. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: procesní postup, řízení/zastavení, poplatek/soudní - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 549/1991 Sb., § 9 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. 1. Návrhem došlým dne 28. prosince 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím. K výzvě soudu byly vytýkané vady návrhu odstraněny a návrh byl doplněn podáním zpracovaným právním zástupcem. Stěžovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 z důvodů, že odvolací soud nepostupoval správně, zamítl-li jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 brojil stěžovatel s námitkou, že soud nepostupoval v souladu s příslušnými právními předpisy; tím mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. 2. Jak z vylíčení rozhodných skutečností v ústavní stížnosti, tak z předchozích řízení vedených u Ústavního soudu a z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 se podává, že stěžovatel podal žalobu na vedlejšího účastníka, a domáhal se určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu stanoveného v § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy účinném znění, ale obecné soudy této žalobě nevyhověly. Proti rozhodnutím v této věci podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. III. ÚS 515/05; jeho návrh byl usnesením ze dne 18. ledna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že se stěžovatel domáhal ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-39 ze dne 5. prosince 2003. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 25 C 62/2003 bylo přitom zjištěno, že právní zástupce stěžovatele převzal citované rozhodnutí o dovolání dne 24. května 2005 a stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě - dle právně relevantního údaje plynoucího z otisku razítka pošty - dne 6. října 2005, tedy vůči rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004 a rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-39 ze dne 5. prosince 2003 po uplynutí zákonem stanovené lhůty. 3. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 plyne, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně - usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 62/2003-297 ze dne 22. října 2012, o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 25 C 62/2003; ve věci samé jednáno nebylo, Okresní soud v Karviné řízení zastavil, neboť stěžovatel i přes poučení a výzvu k odstranění vad nezaplatil soudní poplatek. III. 4. Ústavní stížnost je v části, ve které se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 77/2004-64 ze dne 26. dubna 2004, podána opožděně. K odůvodnění tohoto závěru postačí odkázat na zdůvodnění usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 515/05 ze dne 18. ledna 2006, jak je rekapitulováno v bodě 2 shora. 5. Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 285/2012-303 ze dne 18. prosince 2012 je zjevně neopodstatněná. 6. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výsledkem rozhodovací činnosti obecných soudů, a to za situace, kdy o žalobě nebylo rozhodnuto z důvodu, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek a tuto skutečnost nerozporuje. 7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel je povinen soudní poplatek uhradit, ledaže by prokázal, že mu to jeho majetkové poměry neumožňují. Jestliže obecné soudy z tohoto důvodu odmítly o jeho žalobě jednat, učinily tak správně a postupovaly způsobem, který je v souladu s právy zaručenými ústavním pořádkem. Napadené rozhodnutí je v tomto směru srozumitelně odůvodněno a výrok se opírá o příslušné ustanovení zákona o soudních poplatcích. IV. 8. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-4901/12-1)