# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 4731/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 4731/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.4731.12.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 2. 2013
- Datum zveřejnění: 11. 3. 2013
- Dotčené předpisy: 275/2012 Sb.; 71/2012 Sb.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených normativních právních aktů, v důsledku jejichž přijetí a vyhlášení měla být porušena ustanovení čl. 3 odst. 1 a čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatel nejprve namítl podjatost všech soudců II. senátu Ústavního soudu. O podaných námitkách rozhodl ve smyslu § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu I. senát, který je svým usnesením ze dne 13. února 2013 zamítl a potvrdil, že II. senát Ústavního soudu ve složení Jiří Nykodým, Stanislav Balík a Dagmar Lastovecká není vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 4731/12. Tím odpadla překážka, pro kterou se II. senát věcí nemohl dále zabývat.

Ústavní soud následně zjistil, že stěžovatel se domáhá přezkumu právních předpisů - ústavního zákona a zákona - s odkazem na ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy České republiky, jakož i ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 74 a § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat pouze ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto předpisu, anebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených v § 119 odst. 4 téhož zákona. Ačkoli se stěžovatel odvolává na § 74 zákona o Ústavním soudu, podmínkám v něm uvedeným zjevně nedostál, když ve vztahu k navrhovateli nebylo vedeno žádné právní řízení, v němž by ustanovení napadených právních předpisů byla aplikována, navrhovatel ani nerozporuje žádné opatření, ani netvrdí jiný zásah orgánu veřejné moci, který by jej zkrátil na základním právu či svobodě. Ve své podstatě se tudíž ze strany stěžovatele jedná o návrh na zahájení řízení o tzv. abstraktní kontrole norem, k jehož iniciaci není ex lege oprávněn, neboť takový samostatný návrh, tedy bez nutnosti jeho spojení s ústavní stížností, mohou podat pouze privilegované subjekty nadané tímto právem v ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na řečené se již Ústavní soud nezabýval ani otázkou splnění dalších formálních náležitostí návrhu, především podmínkou obligatorního právního zastoupení navrhovatele, ani jeho vlastní argumentací, neboť by to bylo za daných okolností nadbytečné.

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než aby návrh podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) téhož předpisu odmítl pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-4731/12-2)