# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 444/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 444/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:2.US.444.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 3. 2021
- Datum zveřejnění: 12. 5. 2021
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 110 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel napadá shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, v řízení ve správním soudnictví přitom vystupoval jako osoba zúčastněná na řízení. Nejvyšší správní soud (jakož i krajský soud) dle stěžovatele zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Rozsudek Nejvyššího soudu potvrdil zrušující rozsudek vydaný ve věci stanovení dobývacího prostoru. Podle Nejvyššího správního soudu, který kasační rozsudek podřízeného soudu (toliko v části) korigoval, byl právní názor vyslovený nižším soudem správný a kasační rozsudek vnitřně bezrosporný (pozn. - všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz, Ústavní soud na ně proto jen ve stručnosti odkazuje).

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

4. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.

5. V projednávaném případě brojí stěžovatel proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o mimořádném opravném prostředku, který potvrzuje správnost rozhodnutí krajského soudu (rovněž stížností napadeného) - tento rozsudek však představuje rozhodnutí kasační. Lze proto uzavřít, že jím řízení skončeno nebylo. Před správními orgány tak probíhá stále řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, a není tak pro zásah Ústavního soudu důvod. Z těchto důvodů napadená rozhodnutí nelze považovat za pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod osob. Jde o rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (obdobně viz například usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 698/12 nebo III. ÚS 1529/17).

6. Nebude-li přitom stěžovatel v navazujícím řízení a po vyčerpání všech (řádných i mimořádných) opravných prostředků úspěšný, nic mu nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a nové výsledky řízení před obecnými soudy. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti proto stěžovatele v konečném důsledku nijak nepoškozuje, neboť pokud by v navazujícím řízení neuspěl, bude moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňoval konečný výsledek řízení. Současně podaná ústavní stížnost je však nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-444/21-1)