# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 443/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 443/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.443.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/ochrana, vydržení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4; 40/1964 Sb., § 134, § 129, § 130, § 123, § 124, § 126

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 26. 7. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky podaná podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, ve které stěžovatelka napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí a namítá, že v řízení před obecnými soudy, kde měla postavení žalobkyně, došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně pak práv garantovaných čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti současně uvedla, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 12. 2. 1999, sp. zn. 12 C 85/93, 12 C 130/93, byla zamítnuta žaloba, v níž se domáhala ochrany vlastnického práva a určení vlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Na základě odvolání stěžovatelky pak Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 10 Co 483//99, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil. Současně odvolací soud vyhověl návrhu stěžovatelky na připuštění dovolání k posouzení právní otázky vydržení. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně stěžovatelka v zákonné lhůtě podala dne 12. 7. 2000 dovolání. Dne 14. 8. 2002 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2002, č. j. 22 Cdo 2211/2000-277, kterým dovolací soud dovolání zamítl s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla pouze rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, avšak nenapadla již rozhodnutí dovolacího soudu, které je ve věci nepochybně tím rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva zákonem poskytovaném. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti napadeným rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, a Krajského soudu v Ostravě by totiž v projednané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. 1. 2003

Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-443/2000-2000)