# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 440/02 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 440/02 - ECLI: ECLI:CZ:US:2002:2.US.440.02 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 7. 2002 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces - Klíčová slova: výkon rozhodnutí, legitimace/pasivní - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 256 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2002 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Okresního soudu v Bruntále byl na základě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 1996, sp. zn. 11 Cm 77/93, nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné (nyní stěžovatelky) u peněžního ústavu. Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání stěžovatelky tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel přitom ze skutečnosti, že ačkoliv podle exekučního titulu byl zavázán jiný subjekt, tj. A. P. státní podnik, byl v řízení prokázán přechod povinnosti z tohoto subjektu na povinnou (stěžovatelku). Stěžovatelka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR však dovolání napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že o rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 1996, sp. zn. 11 Cm 77/93, (exekučním titulu) se dozvěděla teprve v souvislosti se zahájeným řízením o výkon rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 28. 8. 1999, sp. zn. 3 Cmo 644/97, odvolací řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, neboť podle odvolacího soudu ztratil původní účastník řízení procesní způsobilost a odvolatelka (nyní stěžovatelka) k výzvě soudu nepředložila žádný doklad, který by prokazoval přechod žalované pohledávky na odvolatelku (stěžovatelku). S ohledem na to stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatuje, že nebyla v řízení o zaplacení předmětné pohledávky soudem obeslána a neměla možnost se k předmětné věci z hmotněprávního hlediska vyjádřit. V takovém postupu spatřuje porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Bez ohledu na to, že výše uvedená argumentace se týká rozhodnutí vydaných v předcházejícím nalézacím řízení, která nebyla předmětnou ústavní stížností napadena, byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout z formálních důvodů. Vzhledem k tomu, že dovolání podané stěžovatelkou bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, pak ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2000, sp. zn. 10 Co 3/2000. Toto rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce dne 19. 7. 2000. Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), tj. v tomto případě dnem 19. 7. 2000. Ústavní stížnost však byla podána k Ústavnímu soudu (předána k poštovní přepravě) až dne 28. 6. 2002. Z toho vyplývá, že lhůta k podání ústavní stížnosti dodržena nebyla. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2002 JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-440/02-02)