# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 43/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 43/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.43.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: poplatek/telekomunikační, správní řízení
- Dotčené předpisy: 151/2000 Sb., § 107, § 102; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Dne 22. 1. 2001 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 17. 10. 2000, č. j. 501220/2000-603 (původně 100913/2000-603), kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů České republiky - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 8. 11. 1999, č. j. 269086/1998-6381-V.v., jako opožděně podaný.

Ústavní soud přezkoumal podmínky pro podání ústavní stížnosti a došel k závěru, že ústavní stížnost není přípustná, neboť stěžovatelka ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, a o změně dalších zákonů, pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 107 odst. 6 téhož zákona Český telekomunikační úřad zastaví ke dni účinnosti tohoto zákona správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která není potřeba podle tohoto zákona dokončit. V daném případě bylo řízení dokončeno rozhodnutím předsedy Českého telekomunikačního úřadu. Podle § 102 odst. 2 téhož zákona se proti jeho rozhodnutí nelze odvolat. Podle § 102 odst. 3 téhož zákona jsou fyzické a právnické osoby oprávněny po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení dovolávat se žalobou nápravy ve výroku správního rozhodnutí pořadem práva u obecných soudů. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání lhůty nelze prominout. Správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nabývá právní moci marným uplynutím této lhůty. V případě, že je žaloba zákonným způsobem podána, pravomocné správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nemá právní účinky. V projednávané věci stěžovatelka nenapadla pravomocné rozhodnutí soudu podle § 102 odst. 3 citovaného zákona, nýbrž pouze rozhodnutí o rozkladu. Z hlediska § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu proto nevyčerpala všechny procesní prostředky a její stížnost je proto nepřípustná.

V takovém případě není vyloučeno projednání ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, pokud ústavní stížnost podstatně přesahuje osobní zájem stěžovatele a byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Tak tomu v daném případě není, neboť věcí obecného zájmu nemůže být rozhodnutí o rozkladu, který byl podán opožděně. Tato situace nemůže být posouzena jako věc, která podstatně přesahuje osobní zájem stěžovatelky, neboť spočívá v konkrétních okolnostech projednávaného případu.

Proto byla ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1988 Sb., pro nevyčerpání opravných prostředků a jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) podle téhož zákona z hlediska toho, zda podstatně přesahuje osobní zájem stěžovatele.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-43/01-01)