# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 4210/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 4210/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.4210.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 15. 4. 2013
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podanou dne 2. listopadu 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich mu usnesením Městského soudu v Praze nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a usnesením Vrchního soudu v Praze bylo k jeho odvolání usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Podle stěžovatele v nich jde o porušení jeho práv podle čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatel rekapituluje, že se domáhal zadostiučinění ve výši 50.000 Kč za své nezákonné věznění. V tomto řízení byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a v návaznosti na to "požádal o osvobození" od poplatku podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Má za to, že jde o podobný problém, jako byl řešen nálezem sp. zn. I. ÚS 539/06 (N 131/46 SbNU 230).

3. Ústavní soud ve své činnosti setrvale zdůrazňuje subsidiaritu řízení o ústavní stížnosti s ohledem na to, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky). S ohledem na to Ústavní soud zásadně přezkoumává toliko rozhodnutí konečná.

4. V posuzovaném případě stěžovatel ovšem nenapadá rozhodnutí, kterým by řízení bylo ukončeno. S ohledem na obsah jeho námitek dokonce napadá rozhodnutí, která neměla být podle jeho mínění v jeho věci vůbec vydána. Ostatně právní názor obsažený v nálezu sp. zn. I. ÚS 539/06 se vztahuje právě až na situaci konečného rozhodnutí, konkrétně usnesení o zastavení řízení, resp. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení k odvolání potvrzeno. O to však v daném případě nejde.

5. Lze proto uzavřít, že stěžovateli i po vydání napadeného rozhodnutí zůstaly otevřeny procesní prostředky k ochraně jeho práva. Stěžovatel přitom ani netvrdí, že by v řízení o nich docházelo k průtahům, anebo že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy. Ústavní soud tedy nezjistil, že by byly dány důvody pro přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

6. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-4210/12-1)