# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 421/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 421/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:2.US.421.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 7. 2002
- Datum zveřejnění: 7. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
- Klíčová slova: volby/do Poslanecké sněmovny, volby/do Senátu
- Dotčené předpisy: 247/1995 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 25.6.2002 obdržel Ústavní soud ČR podání Národně demokratické strany, ve kterém tato strana podala mimo jiných návrhů návrh : na zrušení platnosti voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 14. a 15. června 2002 a nařízení termínu konání voleb nových; zrušení "volebního zákona ve smyslu volebních kaucí 15.000,-Kč za kraj a jejich vrácení politickému subjektu; zrušení 5 % klauzule pro vstup do zastupitelských orgánů všech stupňů"; určení povinnosti státu zabezpečit volnou soutěž politických stran a určení odškodnění Národně demokratické strany za dobu nesvobody a dále zrušení zákona č. 37/2002 Sb. s tím, že by Nejvyšší soud a Ústavní soud uložily Poslanecké sněmovně a Senátu ČR vypracování nového, demokratického volebního zákona.

Označené podání jednak nesplňuje podmínky ústavní stížnosti a řízení před Ústavním soudem ČR, předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a neodpovídá rovněž pravomocím Ústavního soudu, které jsou mu svěřeny Ústavou ČR a zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ze skutečnosti, že Národně demokratická strana totožný návrh podala i k Nejvyššímu soudu České republiky je zřejmé, že si je vědomi toho, že dle § 88 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu, je k řízení podle § 87 citovaného zákona příslušný Nejvyšší soud ČR.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze podat ústavní stížnost pouze proti právnímu předpisu, neboť ve smyslu příslušných ustanovení již citovaného zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je možné ústavní stížnost podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí či "jinému zásahu orgánu veřejné moci", jímž bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele, zaručené ústavním zákonem.

Z výše uvedeného důvodu proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-421/02-02)