# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 416/97

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 416/97
- ECLI: ECLI:CZ:US:1998:2.US.416.97
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 2. 1998
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: Nedostatek legitimace na straně orgánu veřejné moci k podání ústavní stížnosti. § 23 zákona o Ústavním soudu (č.182/1993)
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95 odst.1, čl. 87 odst.1 písm.k; 182/1993 Sb., § 23, § 72 odst.1 písm.a

## Právní věta

1. Orgán policie, který v řízení, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí, vystupoval jako orgán veřejné moci, může být v řízení o ústavní stížnosti účastníkem, nikoli však navrhovatelem. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o ústavním soudu, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy . Vyplývá to z funkce ústavní stížnosti, kterou je mimo jiné ochrana základních práv osob soukromého práva před zásahy orgánů veřejné moci, nikoliv však řešení sporů mezi orgány veřejné moci (k tomu slouží čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy České republiky).

2. Ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, podle jehož věty první, jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru ústavního soudu vysloveného v nálezu, přeloží otázku k posouzení plénu, se na postup soudce zpravodaje nevztahuje.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 5. 11. 1997 se na Ústavní soud obrátila včas podanou ústavní stížností Policie ČR - Správa Jihomoravského kraje - dopravní inspektorát, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 1997, č. j. 50 C 210/9516.
Svou ústavní stížností se navrhovatelka domáhala zrušení výše uvedeného pravomocného rozsudku, neboť jej považovala za zásah do svých základních práv a svobod ústavně zaručených ustanoveními čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Návrh byl podán zjevně někým, kdo není k podání ústavní stížnosti aktivně legitimován. Protože však podání nesplňovalo další náležitosti, které musí splnit osoba, která podává ústavní stížnost, Ústavní soud si vyžádal od Městského soudu v Brně spis, sp. zn. 50 C 210/97. Z něj zjistil, že ve výroku stížností napadeného rozsudku Městský soud v Brně rozhodl tak, že se zrušuje rozhodnutí stěžovatele o přestupku a že se mu věc vrací k dalšímu řízení. Stěžovatel tak v předchozím řízení vystupoval jako orgán veřejné moci. Jako takový může být účastníkem nebo vedlejším účastníkem v řízení o ústavní stížnosti, nikoli však jako navrhovatel, nýbrž ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako ten, proti jeho zásahu do základních práv a svobod stížnost směřuje. Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, na které se navrhovatelé rovněž odvolávají, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vyplývá to z funkce ústavní stížnosti, kterou je mimo jiné ochrana základních práv osob soukromého práva před zásahy orgánů veřejné moci, nikoli však řešení sporů mezi orgány veřejné moci (k tomu slouží čl. 87 odst. 1 písm. k/ Ústavy ČR).
Z tohoto důvodu nelze ústavní stížnost projednat, neboť byla podána někým, kdo je zjevně neoprávněným takový návrh v dané věci učinit. V zájmu úplnosti se připomíná, že ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu se na postup soudce zpravodaje nevztahuje.
Podle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jeli návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 1998
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-416/97-97)