# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 4102/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 4102/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:2.US.4102.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 2. 2019
- Datum zveřejnění: 18. 3. 2019

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 14. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud "rozhodl o zápočtu vazby podle § 92 tr. zákona, § 93 tr. zákona, § 334 odst. 1, 2 tr. řádu," kterou stěžovatel vykonal v Irské republice v době od 13. 8. 2012 do 21. 5. 2015.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje průběh několika trestních řízení, které jsou nebo v minulosti byla vedena proti jeho osobě, a namítá, že doba zadržení v cizině (konkrétně v Irské republice) mu nebyla započtena do "souhrnu, nebo úhrnu trestu pod sp. zn. 17 T 85/2015 (...) a je nutné ji započítat do výkonu odnětí svobody sp. zn. 2 T 1/2008 (...)." Ústavní soud připomíná, že mezi jeho pravomoci stanovené v Ústavě a zákoně o Ústavním soudu nepatří pravomoc vydávat rozhodnutí o zápočtu vazby. Tato pravomoc je § 334 trestního řádu svěřena výlučně do rukou předsedy senátu příslušného obecného soudu.

3. Ústavní soud dále poznamenává, že byl nucen zabývat se také otázkou, zda byl stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti řádně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla totiž sepsána samotným stěžovatelem a jeho právní zástupce ji Ústavnímu soudu pouze přeposlal s následujícím dodatkem: "(...) obracím se na Vás dle pokynu mého klienta, který si připravil ústavní stížnost a dal mi pokyn, abych ji v jeho právním zastoupení předložil k rozhodnutí Vašemu soudu." V obdobných případech Ústavní soud konstatoval, že stěžovatel není řádně zastoupen a vyzval stěžovatele k odstranění vad [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 74/04 ze dne 6. 5. 2004]. Ve vztahu k nyní posuzované ústavní stížnosti nicméně tento postup neuplatnil, neboť Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že i po odstranění vad by musela být tato ústavní stížnost odmítnuta pro opožděnost a/nebo nepřípustnost. Výzva k odstranění výše uvedené vady podání by proto byla pouhým projevem přepjatého formalismu ze strany Ústavního soudu.

4. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud pro úplnost dodává, že z listin přiložených k ústavní stížnosti zcela jednoznačně vyplývá, že stěžovateli byla doba zadržení v cizině v trvání od 13. 8. 2012 do 29. 5. 2015 již jednou započtena, a to usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 4. 2017 č. j. 17 T 85/2015-1681.

5. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-4102/18-1)