# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 4088/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 4088/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:2.US.4088.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 12. 2019
- Datum zveřejnění: 30. 1. 2020
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/stížnost kasační
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, kasační stížnost
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 102

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro zásah do svého práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, č. j. 32 A 51/2019 soud rozhodl v právní věci žalobce o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 13. 6. 2019, č. j. JMK 85459/2019, sp. zn.: S-JMK 68872/2019/OD/Ša tak, že řízení zastavil. To odůvodnil tím, že stěžovatel včas neuhradil soudní poplatek. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že usnesením ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 A 51/2019-19, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč; k tomu mu určil lhůtu 15 dnů od doručení citovaného usnesení a současně ho poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, krajský soud řízení zastaví. Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 12. 8. 2019, jak je vykázáno potvrzením o dodání a doručeni do datové schránky jeho zástupce. Podle citovaného rozhodnutí však stěžovatel na usnesení, resp. výzvu v něm obsaženou, nezareagoval a soudní poplatek neuhradil, a to ani do data vydání tohoto rozhodnutí (viz úřední záznam na č. I. 21 spisu). Lhůta k úhradě soudního poplatku tak podle krajského soudu marně uplynula dnem 27. 8. 2019.

3. Podstatou stížnosti stěžovatele je skutečnost, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě, a to dne 13. 8. 2019, soudní poplatek uhradil a tedy splnil zákonné podmínky pro zahájení řízení ve věci. Toto své tvrzení měl stěžovatel doložit přehledem plateb, které provedl ze svého účtu vedeného u Komerční banky v předmětném období. Stěžovatel se tedy domnívá, že mu postupem soudu bylo znemožněno uplatnit své námitky proti rozhodnutí správních orgánů.

4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

5. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Subsidiarita ústavní stížnosti má přitom dimenzi formální i materiální. Formální dimenze znamená, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti musí "formálně" podat všechny prostředky k ochraně práv, kterými disponuje, a materiální subsidiaritou je myšleno to, že tyto prostředky odůvodní způsobem, který obecnému soudu umožní ústavněprávní přezkum a že splní všechny procesní požadavky pro jejich meritorní projednání. Krátce řečeno, přípustnou je ústavní stížnost nejen tehdy, podal-li stěžovatel opravný prostředek, nýbrž také, když řízení před obecnými soudy již skončilo a jeho výsledek proto může být přezkoumán Ústavním soudem, a to výhradně z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení napadeného usnesení krajského soudu, proti němuž je možno podat kasační stížnost, přičemž konečným rozhodnutím ve věci je v takovém případě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel sice v záhlaví ústavní stížnosti uvádí, že tato by snad měla směřovat i proti "usnesení Nejvyššího soudu ČR" (čímž pravděpodobně myslí Nejvyššího správního sodu) ze dne 14. 11. 2019, č. j. 5 As 360/2019-14, avšak pak již toto rozhodnutí nikterak nezmínil a nenavrhl jeho zrušení. Nad to nepřinesl ani jeden argument o jeho nesprávnosti, nezákonnosti či dokonce neústavnosti. Ústavní soud ze zmíněného usnesení Nejvyššího správního soudu navíc zjistil, že řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti stěžovatele proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel brojí proti soudnímu rozhodnutí, jež nebylo řádně napadeno zákonem předvídaným opravným prostředkem, a proto se jedná o návrh nepřípustný.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-4088/19-1)