# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 408/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 408/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.408.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 8. 2005
- Datum zveřejnění: 10. 12. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: trest/výkon
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 454, § 455; 2/1993 Sb., čl. 8, čl. 14, čl. 36; 553/1992 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou jménem J. Č. telefaxem a k poštovní přepravě předané dne 8. 7. 2005, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2005, č. j. 3 To 274/2005-2002, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel bude pokračovat ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání osmi let, který mu byl uložen rozsudkem Soudu prvního obvodu v Alajuele, v Kostarické republice, ze dne 5. 6. 2001, č. 309-01, a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1 až 6, 11 (správně však čl. 10), čl. 14, a čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.

Ústavní stížnost neměla náležitosti ústavní stížnosti, tak jak je požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nebyla k ní přiložena písemná plná moc podle § 29 a n. zákona o Ústavním soudu, ani kopie napadeného rozhodnutí, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. Proto byla stěžovatelka vyzvána podle § 41 písm. b) zákona k odstranění vad podání do pěti dnů od doručení výzvy. V takto stanovené lhůtě stěžovatelka předložila kopii napadeného rozhodnutí a zároveň požádala o prodloužení lhůty k předložení plné moci, neboť podle jejího sdělení jí její klient tuto plnou moc nestačil podepsanou zaslat. Ústavní soud tedy lhůtu k odstranění vady podání spočívající v absenci plné moci prodloužil do 15. srpna 2005. V takto stanovené lhůtě stěžovatelka opětovně požádala o prodloužení lhůty o jeden měsíc, neboť jí její klient plnou moc ještě nezaslal a není jí známo, zda tato plná moc nebyla zaslána přímo Ústavnímu soudu, nebo zda není její klient např. v nemocnici.

Ústavní soud lhůtu k odstranění vad již dále neprodlužoval, neboť není zřejmé, zda měl a má J. Č. zájem podat uvedenou ústavní stížnost a být tak klientem stěžovatelky, a zda by tedy někdy v budoucnu vůbec byla lhůta k odstranění vad využita. J. Č. sám přitom plnou moc ve stanovené lhůtě nepředložil. Proto je nutné mít I. H. za stěžovatelku a nikoliv za právní zástupkyni stěžovatele. Ta přitom není oprávněna podat v této věci ústavní stížnost, neboť mělo být zasaženo do základních práv a svobod J. Č., a nikoliv stěžovatelky.

Ústavní stížnost byla tedy, jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-408/05-05)