# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 4070/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 4070/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:2.US.4070.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 3. 2020
- Datum zveřejnění: 6. 4. 2020

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má patrně za to, že byla porušena její blíže nespecifikována základní práva.

2. Podání ze dne 18. 12. 2019 nesplňovalo - navzdory právnímu zastoupení stěžovatelky advokátem - ani základní formální a obsahové náležitosti ústavní stížnosti, které stanovuje zákon o Ústavním soudu. Předmětné podání mimo jiné neobsahovalo pravdivé, resp. jakékoliv vylíčení rozhodujících skutečností nebo označení důkazů, jichž se stěžovatelka domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který měla stěžovatelka k dispozici (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelčinu ústavní stížnost tvořily pouhé dva úsečné odstavce textu, z nichž jeden pouze parafrázoval důvod, pro nějž Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky, a druhý obsahoval toliko jednověté tvrzení, že došlo k porušení základních občanských práv stěžovatelky podle Listiny základních práv a svobod, a návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu.

3. Ústavní soud proto vyzval stěžovatelku prostřednictvím jejího advokáta k odstranění vytýkaných vad podání ve lhůtě 15 dnů od dne doručení výzvy. Předmětná výzva k odstranění vad podání byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 19. 2. 2020 do datové schránky. V reakci na to bylo dne 4. 3. 2020 Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, které však opět neobsahovalo ani pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se stěžovatelka domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který měla stěžovatelka k dispozici (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), příp. také dalších napadených rozhodnutí. Stěžovatelka tudíž do dnešního dne neodstranila vytýkané vady podání, ač lhůta k jejich odstranění uplynula již dne 5. 3. 2020.

4. Závěrem Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost ze dne 18. 12. 2019 i její doplnění ze dne 4. 3. 2020 se pohybují přinejmenším na samé hranici srozumitelnosti, určitosti a vnitřní nerozpornosti. Jednotlivé části těchto úsečných podání na sebe logicky nenavazují, není z nich patrno, čeho se týkají nebo co sledují, a není zřejmé, z čeho stěžovatelka a její právní zástupce dovozují tam obsažené závěry a tvrzení. Za účelem předcházení těmto situacím byla v zákoně o Ústavním soudu (§ 29 až 31) stanovena podmínka povinného zastoupení fyzické osoby advokátem, přičemž tento požadavek vychází z předpokladu, že advokáti jsou s to poskytnout stěžovatelům právní služby na náležité odborné úrovni a potažmo efektivně hájit jejich práva. V nyní posuzované věci k tomu nicméně nedošlo.

5. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl nyní posuzovanou ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-4070/19-1)