# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 405/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 405/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.405.09.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2009
- Datum zveřejnění: 8. 7. 2009
- Dotčené předpisy: 94/1963 Sb., § 57 odst.1

## Výrok

I. Návrh stěžovatele na zrušení části ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "do šesti měsíců", se postupuje k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.

II. Plénu Ústavního soudu se navrhuje zrušit ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

III. Řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 405/09 se přerušuje.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla 20. února 2009 doručena v návětí tohoto usnesení uvedená ústavní stížnost stěžovatele Z. S. Stěžovatel navrhuje zrušit rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodováno o jeho návrhu na popření otcovství k nezletilému L. S. Obecné soudy návrh stěžovatele na popření otcovství zamítly s odůvodněním, že návrh byl podán po uplynutí lhůty k popření otcovství stanovené v § 57 odst. 1 zákona o rodině.

Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním § 57 odst. 1 zákona o rodině ve slovech "do šesti měsíců" nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a stěžovatel přitom tvrdí, že citované ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s jeho ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, na respekt k soukromému a rodinnému životu dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a potažmo s právem na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a poukazuje na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že tato tvrzení nelze označit za zjevně neopodstatněná a je třeba se návrhem na zrušení § 57 odst. 1 zákona o rodině ve slovech "do šesti měsíců" a jeho důvody věcně zabývat. Proto rozhodl podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o postoupení návrhu stěžovatele na zrušení § 57 odst. 1 zákona o rodině ve slovech "do šesti měsíců" k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky.

Senát Ústavního soudu současně v této fázi řízení dospěl k závěru, že uplatněním celého ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině, zejména pokud jde o okamžik, kdy začne plynout lhůta k popření otcovství manželu matky dítěte, nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Z tohoto ustanovení nelze vytrhnout pouze lhůtu k popření otcovství ve slovech "do šesti měsíců", jak navrhuje stěžovatel, neboť v případě vyhovění tomuto návrhu by Ústavní soud vlastně vytvořil zcela novou zákonnou normu stanovící, že manžel matky dítěte může popřít otcovství k dítěti kdykoliv, čímž by došlo ke kolizi se základními právy dítěte na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rodičovskou výchovu a péči dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a na zachování jeho rodinných svazků v souladu se zákonem ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, resp. ke kolizi se široce pojímaným zájmem dítěte, jehož sledování musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, resp. s garancí zvláštní ochrany dětí a mladistvých podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně senát Ústavního soudu v tomto stadiu řízení dospěl k závěru, že ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině je v rozporu s právem na respektování soukromého a rodinného života otce dítěte ve smyslu, jak vyplývá z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti Rusku, s právem na informační sebeurčení otce dítěte jako komponentu práva na ochranu jeho soukromí, a konečně s právem na existenci účinného právního prostředku k ochraně základních práv ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protiústavnost ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině podle názoru senátu Ústavního soudu spočívá především v proporcionální nevyváženosti základních práv a zájmů otce dítěte, jehož otcovství bylo určeno na základně první domněnky otcovství, dítěte a jeho matky. Nelze vyloučit ani závěr o protiústavnosti zmíněného ustanovení pro rozpor s vlastními zájmy dítěte. Proto senát Ústavního soudu rozhodl podle § 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o tom, že plénum předloží návrh na zrušení celého ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině, které bylo v dané věci aplikováno, čímž plénu Ústavního soudu vytvoří procesní prostor pro komplexní posouzení v kolizi stojících základních práv.

Tento názor senátu Ústavního soudu, vyslovený v dané fázi řízení před skončením dokazování a ústavněprávního posouzení ústavní stížnosti, nijak nepředjímá rozhodnutí členů pléna Ústavního soudu o návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, ani navazující rozhodování senátu o ústavní stížnosti stěžovatele.

V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno poté, co plénum Ústavního soudu rozhodne o návrzích stěžovatele a senátu Ústavního soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-405/09-2)