# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 392/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 392/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.392.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 7. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, náhrada
- Dotčené předpisy: 229/1991 Sb., § 11

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 28. června 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Pozemkovému fondu ČR (dále jen "PF ČR") nabídnout mu lesní pozemky s trvalými porosty, v obvodu katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí, k uspokojení jeho nároku za pozemky, které mu podle § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), nemohly být vydány. Dále navrhoval, aby Ústavní soud PF ČR uložil nabídnout mu k uspokojení jeho nároku za znehodnocené či zaniklé stavby a za živý a mrtvý inventář, pozemky zemědělského půdního fondu v obvodu katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí, to vše do 31.12. 2004.

Stěžovatel dopisem ze dne 5. 5. 2004 po PF ČR požadoval nabídku lesní půdy v katastrálním území Hylváty v rozsahu jeho restitučních nároků. Ten mu dopisem ze dne 1. 6. 2004 sdělil, že na základě metodických pokynů nabídku lesních pozemků neprovádí. Nároky oprávněných osob za nevydané pozemky v kultuře les jsou převáděny na L. Č. r., s. p., který po dohodě s oprávněným uplatněné nároky vypořádá.

Stěžovatel stanovisko PF ČR považuje za protiústavní. Zastává názor, že postup, tak jak byl vyjádřen v dopise z 1. 6. 2004, je v rozporu s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě, a to v tom smyslu, že toto zákonné ustanovení zužuje a oklešťuje. Metodický pokyn přitom nemůže zužovat zákon.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto ustanovení vyplývá, že řízení před Ústavním soudem se řídí zásadou subsidiarity, z níž jsou možné výjimky, vyplývající z ustanovení § 75 odst. 2 zákona. Podmínky pro použití postupu podle tohoto ustanovení však v daném případě splněny nejsou a také stěžovatel se ani tohoto ustanovení nedovolává.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnout jako nepřípustnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-392/04-04)