# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3864/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3864/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.3864.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 11. 2012
- Datum zveřejnění: 20. 11. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 9. října 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012 (22 Cdo 3404/2010-131). Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že pravomocnými rozhodnutími soudů byla porušena základní práva stěžovatelky, která jsou zaručena ústavním pořádkem, a to konkrétně čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

V řízení u Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 11 Cm 87/2009 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 66 158 000 Kč s přísl. a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. února 2009 (1 Cmo 76/2009) potvrdil rozsudek soudu nalézacího a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012 (22 Cdo 3404/2010-131).

Stěžovatelka se domnívá, že závěry obecných soudů jsou nesprávné, když zamítly její žalobu z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované. Stěžovatelka jednala v dobré víře a byla i oprávněným držitelem nemovitostí, čemuž svědčil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v rozhodném období. V uvedeném řízení uplatnila i nároky z titulu zhodnocení i investic, ale její žalobě nebylo vyhověno. Stěžovatelka navrhla Ústavnímu soudu, aby znovu posoudil otázku, zda bylo zachováno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a v případě důvodnosti ústavní stížnosti napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není. Dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Podání také zjevně nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvolenému advokátovi. Protože šlo o podání nesplňující formální podmínky ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu (§ 30 odst. 1), byly stěžovatelce jeho formální vady vytknuty a současně jí byla stanovena, pod následky plynoucími z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lhůta k odstranění vad podání v trvání 20 dnů.

Stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2005 Ústavnímu soudu celou řadu ústavních stížností (čtrnáct); je dostatečně poučena, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje.

Výzva k odstranění vad, jak je o ní zmínka, byla stěžovatelce doručena 15. října 2012 a ve lhůtě stanovené Ústavním soudem (tj. do 4. listopadu 2012) vytknuté vady neodstranila. Ústavnímu soudu nezbylo, než ve věci rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3864/12-1)