# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3842/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3842/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:2.US.3842.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 2. 2020
- Datum zveřejnění: 10. 3. 2020
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: soudce/podjatost, soudce/vyloučení
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 14

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") bylo v řízení o odpůrčí žalobě a o určení pravosti a výše pohledávek (jakožto incidenčního sporu v insolvenčním řízení dlužnice - stěžovatelky) rozhodnuto o námitkách podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Simony Pittermannové tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 ICm 3260/2016 (KSOS 25 INS 10525/2016).

2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), zejména zda je ústavní stížnost přípustná.

4. Ústavní soud úvodem připomíná, že napadeným rozhodnutím se již zabýval v usnesení III. ÚS 3663/19 ze dne 28. 11. 2019. Zde rozhodoval o ústavní stížnosti podané druhým z žalobců ve shora uvedeném sporu (insolvenčním správcem stěžovatelky), přičemž s obdobnou argumentací napadala stejné usnesení vrchního soudu týkající se tvrzené podjatosti shora jmenované soudkyně krajského soudu.

5. Stejně jako v usnesení III. ÚS 3663/19 dospěl nyní Ústavní soud k závěru, že podmínky pro meritorní projednání stížnosti nejsou dány, neboť ústavní stížnost je nepřípustná. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

6. Ústavní soud tak opakuje, že vzhledem k zásadě subsidiarity řízení o ústavní stížnosti lze ústavní stížností brojit proti zásahu orgánu veřejné moci teprve tehdy, není-li k jeho nápravě příslušný žádný jiný orgán. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do jejich činnosti zasahuje jen v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému obecných soudů již není možná. Ústavní soud ve shodě s usnesením III. ÚS 3663/19 připomíná, že bude-li mít v dalším průběhu řízení stěžovatel za to, že rozhodnutí pro něj nepříznivé bylo vydáno soudcem, resp. soudci k tomu nepříslušnými (vyloučenými), nic nebrání, aby uvedené námitky uplatnil později v průběhu meritorního řízení, neboť rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti nemusí být otázka vyloučení soudce definitivně vyřešena.

7. Napadené usnesení tedy není možno považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, neboť ten má k dispozici další prostředky, jak svá práva v průběhu probíhajícího řízení hájit. Za dané situace byla tedy ústavní stížnost podána předčasně a je nepřípustná (obdobně srov. např. usnesení ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. III. ÚS 665/15, ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 52/15, ze dne 16. 3. 2016 sp. zn. IV. ÚS 693/16, ze dne 10. 5. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3117/15, ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 587/16, ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, ze dne 5. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 2085/16, ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, ze dne 3. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 952/18, ze dne 9. 10. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3205/18, či ze dne 14. 11. 2018 sp. zn. III. ÚS 3535/18; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

8. Stejně jako v usnesení III. ÚS 3663/19 dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci nejsou splněny výjimečné předpoklady pro meritorní projednání ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ostatně stěžovatelka uvedeným ustanovením ani neargumentuje.

9. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3842/19-1)