# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3804/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3804/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:2.US.3804.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 4. 2017
- Datum zveřejnění: 19. 4. 2017
- Klíčová slova: odvolání, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 201

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 11. 2016 shora označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové tvrzením, že rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že obecný soud v napadeném rozhodnutí jasně uvádí, že proti němu je přípustný řádný opravný prostředek (zde odvolání) a za jakých podmínek jej lze uplatnit. Argumentace stěžovatelky se zakládá na nesprávném posouzení otázky pasivní legitimace obecným soudem, který měl namísto stěžovatelky v řízení o žalobě pro zmatečnost jednat dle návrhu dlužníka s insolvenční správkyní Ing. Dlabolovou (v postavení žalované). Stěžovatelka právě z tohoto důvodu měla využít opravného prostředku v rámci řízení před obecnými soudy s argumentací, jakou podává nyní Ústavnímu soudu. Nesprávné posouzení legitimace účastníka řízení je totiž primárně věcí obecných soudů, stejně jako náprava případných vad. S tím souvisí závěr Ústavního soudu o předčasnosti podané ústavní stížnosti, kdy ve věci nejde z pohledu dostupných prostředků nápravy o rozhodnutí konečné, jakkoliv pravomocné. Pouze na okraj lze poznamenat, že podle závěrů obecného soudu byly zákonné důvody pro zrušení rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci dány, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti tyto závěry ani přímo nezpochybňuje; pouze uvádí, že byl zkrácen na svém právu vyjádřit se k předloženým důkazům. Taková argumentace postrádá ústavněprávní dimenzi a jde o pouhou polemiku s postupem obecného soudu a nemůže v řízení před Ústavním soudem obstát.

5. Pro úplnost Ústavní soud zvážil, zda ústavní stížnost nepřijmout na podkladě ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení míří zejména na situace, kdy existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386n.). O takový případ se zde však nejedná (blíže viz Filip, J., Höllander, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 580n.).

6. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání řádného opravného prostředku (odvolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3804/16-1)