# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 373/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 373/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.373.07
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 3. 2007
- Datum zveřejnění: 12. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: vlastnické právo/ochrana, předběžné opatření
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 630; 99/1963 Sb., § 102

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně a návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut. Současně stěžovatel požádal o přednostní projednání věci a navrhl, aby náklady jeho zastoupení nesl stát.

Žalobou vedenou u Okresního soudu ve Zlíně se stěžovatel domáhá proti žalované určení, že je vlastníkem id. poloviny rodinného domku, kterou sice darovací smlouvou s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 4. 1995 převedl žalované, avšak z důvodů hrubého porušování dobrých mravů ze strany žalované se domáhá vrácení daru (dopisem ze dne 25. 6. 2006) dle § 630 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaná nechala odpojit celý dům od elektrické energie, podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým by jí bylo obnovení dodávky elektrické energie uloženo. Stěžovatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, dle něhož předběžné opatření vydávané v režimu § 102 o.s.ř. musí vycházet ze skutkového vymezení věci samé, neboť jinak nemůže být dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Stěžovatel považuje důvod odmítnutí návrhu za formální, protože v dané věci jde o určení zatímní úpravy poměrů účastníků při užívání domu, k jehož vlastnictví se hlásí dva účastníci řízení. Soud je seznámen se skutkovou stránkou věci a může rozhodnout o otázce, která sice není totožná s návrhem ve věci samotné, avšak s ní bezprostředně souvisí. Dle stěžovatele v dané věci odvolací soud nešetřil podstatu a smysl jeho práv a přístup soudu by mohl ve svých důsledcích vést k oslabování principů práva na soudní ochranu, předvídatelnost a podlomení právní jistoty.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že stěžovatel v návrhu na vydání předběžného opatření tvrdí, že mu z darovací smlouvy, jejíhož zrušení se domáhá ve věci samé, svědčí právo bezplatného doživotního užívání nemovitosti a žalovaná toto právo porušuje tím, že mu nechala odpojit přívod elektrické energie. Dle Ústavního soudu je z uvedeného zcela zřejmé, že předmět řízení ve věci samé je v logickém rozporu s předmětem řízení, který stěžovatel skutkově vymezuje coby důvod pro vydání předběžného opatření. Za dané situace, kdy se stěžovatel domáhá vydání předběžného opatření s odvoláním na právo doživotního užívání nemovitosti vyplývající z darovací smlouvy a současně tvrdí, že darovací smlouva zanikla projevem vůle v listině ze dne 25. 6. 2006, tedy nelze spatřovat v postupu odvolacího soudu, který zamítl návrh na vydání předběžného opatření, neboť návrh nevycházel ze skutkového vymezení věci samé, za postup, který by byl příliš formální či dokonce byl v rozporu s právní úpravou nebo neústavní.

Ústavní soud tedy neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k oslabení principu právní jistoty, či předvídatelnosti práva. V občanskoprávním řízení se plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv (nechť si každý střeží svá práva) a je věcí účastníka, jaký postup k obraně svých práv zvolí. Porušení základních práv nelze automaticky spatřovat v tom, že soud postupuje sice v souladu s platným právem, avšak dle názoru stěžovatele by měl extenzivním výkladem platné právní úpravy přistoupit na postup, který stěžovatel považuje pro něj za výhodnější. Nadto Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, je i její subsidiarita, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv, přičemž ústavní stížnost je obecně přípustná, jen pokud stěžovatel nemá jiné procení prostředky nápravy, a to ani v jiném právním řízení. (V projednávané věci je navíc náprava situace patrně možná mimosoudní cestou, tj. praktickým postupem dle vyhl. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě.)

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrhu stěžovatele na zaplacení nákladů řízení Ústavní soud nemohl vyhovět, neboť dle § 83 cit.zák. je takový postup možný jen nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-373/07-07)