# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 372/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 372/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.372.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 7. 2005
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
- Klíčová slova: trestný čin, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 250; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 27. 6. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 7. 2004, čj. 2 T 164/2003-543, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) tr. z. a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu, k trestu zákazu činnosti živnostenského podnikání koupě za účelem prodeje na dobu pěti let, a k povinnosti nahradit poškozeným škodu, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, čj. 12 To 340/2004-563, kterým byl k odvolání stěžovatele a státního zástupce částečně zrušen rozsudek soudu prvéhostupně, a nově byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) tr. z. a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků podmíněně odloženým na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu, trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let, a k povinnosti nahradit poškozenému škodu, a odvolání stěžovatele bylo zamítnuto, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 269/2005, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání. Tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, kdy ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jimi může také zabývat věcně.

Ze sdělení Okresního soudu ve Znojmě, u jehož spisu sp. zn. 17 T 202/2004 se v současnosti nachází spis Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 164/2003, Ústavní soud zjistil, že usnesení dovolacího soudu bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno 1. 4. 2005. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takto stanovená lhůta marně uplynula v úterý 31. 5. 2005.

Stěžovatel argumentuje tím, že zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti byla přerušena řízením o ústavní stížnosti, kterou podal 25. 5. 2005 proti rozsudkům obecných soudů prvého a druhého stupně. Ta byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 304/05, které mu bylo doručeno 24. 6. 2005. Z toho důvodu považuje lhůtu k podání ústavní stížnosti za zachovanou.

Institut přerušení lhůt je upraven ve hmotném i procesním právu, a v každém z nich naprosto odlišně. Lhůta pro podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní a proto se na její přerušení vztahuje podle § 63 zákona úprava provedená v § 56 a § 111 odst. 1 o. s. ř. Procesní lhůty podle těchto zákonných ustanovení neběží v případě účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, způsobilost jednat před soudem, nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen svým zákonným zástupcem, a v případech přerušení řízení. Skutečnost, že v téže věci bylo zahájeno, vedeno, a skončeno řízení proto není důvodem pro přerušení procesní lhůty.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka řízení jako opožděně podaná odmítnuta, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-372/05-05)