# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 370/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 370/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:2.US.370.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 5. 2019
- Datum zveřejnění: 29. 5. 2019
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se podáním ze dne 29. 1. 2019 domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Jelikož jeho podání nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a stěžovatel nebyl právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, byl dne vyzván k odstranění vad. Vytýkané vady byly postupně - konkrétně dne 26. 3. 2019, dne 29. 3. 2019 a dne 7. 4. 2019 - odstraněny právní zástupkyní stěžovatele.

2. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin zjistil, že v záhlaví citovaným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel společně s dalším obžalovaným uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody. Rovněž jim byla uložena povinnost zaplatit poškozenému na náhradě škody částku 750 000 Kč. Oba obžalovaní podali proti uvedenému rozsudku prvostupňového soudu odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), jenž o nich rozhodl v záhlaví citovaným usnesením tak, že je zamítl.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se nedopustil jednání, za které byl obecnými soudy odsouzen k trestu odnětí svobody, a rozporuje hodnocení rozličných svědeckých výpovědí. Z toho dovozuje, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

4. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádných opravných prostředků vyjma návrhu na obnovu řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

6. Ústavní soud se proto dne 15. 5. 2019 informoval u okresního soudu, zda bylo proti napadeným rozhodnutím podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, a zjistil, že nikoli. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v nyní posuzované věci bylo dovolání proti rozhodnutí krajského soudu přípustné (§ 265a a násl. trestního řádu) a stěžovatel byl o této skutečnosti řádné poučen.

1. Jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), je nutno považovat jeho ústavní stížnost za nepřípustnou. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatele pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-370/19-1)