# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3559/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3559/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.3559.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 1. 2012
- Datum zveřejnění: 26. 1. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení jejích práv zaručených čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a na omezení práva soutěžitele na podnikání zakotveného v čl. 26 Listiny, domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatelky - právního nástupce Dopravního podniku města Ústí nad Labem - proti žalovanému J. Z. o zaplacení částky 1.015,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku stěžovatelce zaplatit. Dále bylo žalovanému uloženo nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění rozhodnutí Okresní soud v Ústí nad Labem podrobně zdůvodnil, proč stěžovatelce nepřiznal dále požadované náklady představující odměnu za zastoupení advokátem, které považoval za neúčelně vynaložené.

Projednávaná ústavní stížnost je založena na totožné argumentaci jako předchozí návrhy stěžovatelky, o nichž bylo vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2777/11. V tomto řízení byl Ústavní soud konfrontován po skutkové i právní stránce se shodnými případy stěžovatelky, přičemž shledal, že závěry Okresního soudu v Ústí nad Labem vedoucí k nepřiznání části uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž nalézací soud k těmto závěrům dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci, proto na odůvodnění rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011, jímž byly návrhy stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné odmítnuty, pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem pak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3559/11-1)