# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 355/01 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 355/01 - ECLI: ECLI:CZ:US:2002:2.US.355.01 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 15. 1. 2002 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek - Klíčová slova: byt/vyklizení, vlastnické právo/omezení - Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 711, § 712, § 3 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění Stěžovatelka se svou ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2001, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu v Brně, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1999, č. j. 23 Co 94/99-240, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v její právní věci o vyklizení bytu a dalších prostor v jejím rodinném domě Nejvyšší soud České republiky napadeným rozsudkem porušil základní ústavní právo a zákon, když pouze vlastním uvážením se snaží nově založit dosud neexistující právo a pak v jeho důsledku eliminovat dispoziční právo vlastníka. Nejvyšší soud České republiky totiž dovodil, že bývalému manželovi stěžovatelky přísluší v případě povinnosti vyklidit byt a suterénní místnost v rodinném domě, jehož id. 1/2 byla v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikázána do vlastnictví stěžovatelky, právo na přidělení náhradního bytu, který musí vyhovovat požadavkům stanoveným v § 712 odst. 3 větě druhé občanského zákoníku. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud České republiky rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1999, č. j. 23 Co 94/99-240, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. V dané věci Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 2 věty první občanského soudního řádu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tak věc nebyla doposud pravomocně skončena, řízení dále pokračuje a v dané fázi řízení jsou stěžovatelce k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. 1. 2002 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-355/01-01)