# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3500/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3500/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:2.US.3500.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 1. 2016
- Datum zveřejnění: 8. 2. 2016
- Klíčová slova: žaloba, adhezní řízení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 229 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2015, stěžovatelka napadla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 sp. zn. 8 Tdo 757/2015 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 1. 2015 sp. zn. 6 To 389/2014, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 34 T 117/2014, ve výroku o náhradě škody a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatelka se podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelka s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, když se domnívá, že jí měla být požadovaná náhrada přiznána a rozhodnutí Nejvyššího soudu ji nutí vést další řízení.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Za situace, kdy stěžovatelka svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti nepřiznání náhrady nemajetkové újmy v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3621/12 ze dne 5. 2. 2014 či II. ÚS 1077/14 ze dne 8. 7. 2014, dostupná na: http://nalus.usoud.cz).

Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené rozhodnutí nezbavuje stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3500/15-1)