# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3498/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3498/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.3498.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 9. 2012
- Datum zveřejnění: 17. 10. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2012 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena řada jejích základních práv.

Toto podání však nesplňuje požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména stěžovatelka není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka se přitom v minulosti již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a k jejich odstranění byla opakovaně vyzývána s poučením o důsledcích jejich případného neodstranění ve stanovené lhůtě (např. sp. zn. III. ÚS 2341/10, 1 ÚS 2831/10, III. ÚS 317/11), jakož i o náležitostech ústavní stížnosti i o dalších předpokladech pro její projednání.

Dle názoru Ústavního soudu, vyjádřeného opakovaně i ve věcech stěžovatelky, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto nevyhověl stěžovatelčině žádosti o "poskytnutí adekvátních lhůt k doplňování" ústavní stížnosti a neadresoval jí výzvu k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Z podstaty věci pak nebylo možno vyhovět ani stěžovatelčině návrhu ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3498/12-1)