# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3487/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3487/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:2.US.3487.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 12. 2017
- Datum zveřejnění: 5. 1. 2018

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V podání označeném jako "návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti", stěžovatel brojil proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 9. 2017 č. j. 1 Nc 3773/2017-24", kterým bylo rozhodnuto o vyloučení všech soudců Okresního soudu v Chrudimi z projednávání a rozhodnutí stěžovatelovy věci (v řízení o žalobě o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a zaplacení 1 510 000 Kč) a věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Pardubicích. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. např. výzvy ve věcech z poslední doby vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15, II. ÚS 1941/17). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téhož stěžovatele, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3487/17-1)