# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 336/97 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 336/97 - ECLI: ECLI:CZ:US:1998:2.US.336.97 - Typ rozhodnutí: Nález - Datum rozhodnutí: 10. 6. 1998 - Datum zveřejnění: 15. 10. 2007 - Předmět řízení: Rozhodnutí odvolacího soudu na základě neúplného spisu soudu prvního stupně - Klíčová slova: lhůta/procesněprávní, řízení/zastavení, doručování - Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 90; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1; 99/1963 Sb., § 210 ## Právní věta Pokud chybou soudu I. stupně byl předložen odvolacímu soudu neúplný spis a v důsledku toho bylo odvolacím soudem rozhodnuto v rozporu se skutečným stavem věci v tom smyslu, zda a v jakém rozsahu bylo odvolání napadeno, rozhodnutím soudu I. stupně bylo takovým jednáním odepřeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. ## Výrok Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997, sp. zn. 1 Co 79/97, se z r u š u j e . ## Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997 sp. zn. 1 Co 79/97 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. 24 C 34/94. V postupu soudních orgánů spatřuje stěžovatel porušení svého základního práva na soudní ochranu, čímž, jak uvádí, bylo porušeno jednak ustanovení Ústavy, kdy soud rozhodl v rozporu se zákonem a jednak právo na soudní ochranu, zakotvenou v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel v návrhu na ochranu cti uplatnil u Krajského soudu v Brně žalobou požadavek, aby druhá vedlejší účastnice mu zaslala omluvný dopis za hanlivé a urážlivé označení, které o něm uvedla v článku "O politické situaci v Brně", který byl otištěn v Českém deníku dne 11. 4. 1994 a aby byla zavázána zaplatit mu částku 500 000 Kč a náklady řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 10. 1996, č. j. 24 C 34/94-21 rozhodl tak, že druhou vedlejší účastnici, tehdy odpůrkyni, zavázal napsat omluvný dopis, návrh na peněžitou náhradu však zamítl a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel dne 16.1. 1997 v otevřené lhůtě podal ve věci blanketní odvolání s tím, že jej blíže doplní ve lhůtě 14 dnů. Přípisem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 1997 byl právní zástupce vyzván k doplnění podaného odvolání ve lhůtě do 3 dnů s řádným poučením o následcích, nebude-li odvolání ve lhůtě doplněno. Tento přípis byl právnímu zástupci stěžovatele doručen 11. 2. 1997. Právní zástupce stěžovatele požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 25. 2. 1997, avšak ani v této lhůtě nebylo odvolání doplněno. Spis byl proto poslán Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozhodl usnesením o zastavení řízení dne 30. 5. 1997, č. j. 1 Co 79/97-31. Protože se stěžovatel dovolává toho, že pro nepřítomnost navrhovatele mimo území ČR mohl podat a také podal doplněné odvolání na soud dne 24. 3. 1997, tedy v dostatečné lhůtě před rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, vyžádal si Ústavní soud spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 24 C 34/94. Ze zaslaného spisu Ústavní soud zjistil, že doplněné odvolání bylo soudu dle prezentačního razítka doručeno dne 24. 3. 1997. Vrchní soud v Olomouci dne 28. 3. 1997 vrátil Krajskému soudu v Brně spis bez věcného vyřízení, a to na prošetření rozporu, neboť v předkládací zprávě bylo uvedeno, že podání na soud bylo provedeno osobně dne 20. 1. 1997, ačkoli se ve spise nacházela obálka, kterou mohlo být odvolání doručeno. V odpovědi ze dne 5. května 1997 spolu s vrácením spisu krajský soud uvedl, že odvolání bylo doručeno poštou. Spis byl vrácen bez doplněného odvolání, které měl již krajský soud k dispozici. Proto také v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997, kterým bylo řízení zastaveno, se uvádí, že stěžovatel odvolání nedoplnil do dne jeho vynesení. Z dožádaného vyjádření Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 1997 vyplynulo, že všechny výše uvedené časové údaje jsou správné. Současně ale se v něm potvrzuje, že nedopatřením kanceláře oddělení 24 C, které samosoudkyni nepředložilo doplnění odvolání po jeho doručení na soud, nebylo toto doplněné odvolání zasláno Vrchnímu soudu v Olomouci. Celý spis byl samosoudkyní předložen již s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, za kterým bylo teprve zažurnalizováno doplněné odvolání stěžovatele. Ústavní soud má za to, že chybou soudu I. stupně došlo v řízení k porušení čl. 90 - věty prvé Ústavy, neboť nebyla zákonem stanoveným způsobem poskytnuta soudem ochrana právu stěžovatele, jakož i čl. 36 odst.1 Listiny když odvolacímu soudu byl předložený neúplný spis a v důsledku toho také vrchním soudem jako soudem odvolacím rozhodnuto v rozporu se skutečným stavem věci v tom smyslu, zda a v jakém rozsahu bylo odvoláním napadeno rozhodnutí soudu I. stupně. I když tedy nelze odvolacímu soudu nic vytknout, nezbylo než dle § 82 odst.1, 2 a 3a zák. č. 182/1993 Sb. zrušit jeho rozhodnutí za účelem odstranění pochybení soudu I. stupně, kterým bylo stěžovateli odepřeno právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst.1 Listiny a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10. června 1998 --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-336/97-97)