# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3317/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3317/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:2.US.3317.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 10. 2019
- Datum zveřejnění: 20. 11. 2019

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

1. Dne 14. 10. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost proti v záhlaví označeným rozhodnutím.

2. Podání stěžovatelů podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelé v tomto řízení domáhají, a pro řízení před Ústavním soudem nebyli navrhovatelé zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1595/19, I. ÚS 1921/19, IV. ÚS 2076/19). Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je nicméně přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

5. Stejně jako ve věci obou stěžovatelů vedené např. pod sp. zn. I. ÚS 1930/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v dalších samostatných věcech stěžovatele Němečka (např. II. ÚS 3293/19), se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3317/19-1)