# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3316/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3316/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:2.US.3316.13.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2014
- Datum zveřejnění: 14. 3. 2014

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 28. 10. 2013 se stěžovatel domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o výživné zletilého dítěte a v exekučním řízení k vymožení dlužného výživného za období od 11. 10. 2006 do 8. 2. 2011. Stěžovatel namítl řadu vad v řízení, zpochybnil existenci podmínek pro ustanovení opatrovníka pro řízení a poukázal na to, že trvale žije ve Spolkové republice Německo, kam mu měly být od počátku řádně doručovány všechny písemnosti v souladu se Směrnicí EU č. 1393/2007. S návrhem na zrušení napadených rozhodnutí stěžovatel spojil návrh, aby o místní nepříslušnosti soudu České republiky a o neexistenci právního nároku žalobce, který je dospělou osobou a od r. 2004 výdělečně činnou, bylo znovu jednáno jako o otázce zásadního právního významu, stěžovatel též žádal, aby mu byly zaslány všechny chybějící dokumenty, které v návrhu specifikoval, a aby mu bylo poskytnuto odškodnění ve výši 9 milionů Eur.

Při podání ústavní stížnosti stěžovatel nerespektoval ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež ukládají fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů vadu svého návrhu spočívající v absenci právního zastoupení odstranil, a zároveň ho poučil o tom, že v případě neodstranění vady bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Výzva byla stěžovateli doručována dne 25. 11. 2013 a dne 6. 12. 2013 na jeho adresu v Německu, obě zásilky se však vrátily Ústavnímu soudu zpět s poznámkou "Nicht abgeholt" (nevyzvednuto).

Vzhledem k tomu, že adresát nebyl při doručování písemnosti Ústavního soudu zastižen, a protože písemnost Ústavního soudu nebylo možné odevzdat ani osobě, která by byla oprávněna ji přijmout a ani nebylo možné v místě doručování zanechat výzvu, byla písemnost po vrácení Ústavnímu soudu zde uložena a připravena k vyzvednutí v souladu s § 49 odst. 2 a § 50h o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu; adresát byl o tomto úkonu zpraven formou vyvěšení výzvy na úřední desce Ústavního soudu dne 8. 1. 2014. V případě nevyzvednutí písemnosti ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, byla podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. považována za doručenou dnem 20. 1. 2014 (pondělí), a to i přesto, že se stěžovatel o jejím uložení nedozvěděl.

V určené lhůtě, a ani poté, stěžovatel vytknuté vady podání neodstranil.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3316/13-2)