# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3297/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3297/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:2.US.3297.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 7. 2016
- Datum zveřejnění: 5. 8. 2016

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2015 a doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2015 a 8. 1. 2016, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí.

2. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující:

"(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

(4) Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

(5) Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo."

Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stížnost bez jednání odmítne.

4. Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.

5. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí vydaná v roce 1999. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 10. 2015, přiloženého k ústavní stížnosti, dále vyplývá, že stěžovatel ve věci v minulosti již podával návrh na obnovu řízení a že v červnu roku 2015 podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Z těchto údajů se jeví být jednoznačným, že napadená rozhodnutí musela být stěžovateli doručena podstatně dříve, než aby mohlo dojít k dodržení předepsané dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti opak ani netvrdí a k otázce včasnosti ústavní stížnosti se jakkoliv nevyjadřuje.

6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3297/15-1)