# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 326/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 326/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.326.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 2. 2026
- Datum zveřejnění: 9. 3. 2026
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236, § 238 odst.1 písm.h

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených výroků soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

2. Okresní soud Plzeň-město usnesením obsahujícím napadené výroky zamítl stěžovatelovu žalobu na obnovu (výrok I) a napadenými výroky II a III rozhodl o nákladech řízení.

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením obsahujícím napadené výroky potvrdil usnesení okresního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

4. Proti výroku I usnesení krajského soudu v rozsahu potvrzení výroku I usnesení okresního soudu podal stěžovatel dovolání.

5. Probíhá-li stále dovolací řízení, je vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti - zasahoval do rozhodování obecných soudů (usnesení sp. zn. I. ÚS 817/23 ze dne 25. července 2023, bod 6). V případě souběžně podané ústavní stížnosti a dovolání Ústavní soud nemůže samostatně hodnotit ani otázku přípustnosti dovolání ani jeho včasnosti a bezvadnosti; je zde odkázán na výsledek dovolacího řízení.

6. Odůvodňuje-li stěžovatel podání ústavní stížnosti jako přípustné tím, že výroky o náhradě nákladů řízení nemohou být předmětem dovolacího řízení, nelze s ním souhlasit. Nejvyšší soud má totiž na základě dovolání, které napadá usnesení krajského soudu ve výroku o věci samé oprávnění usnesení zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně změnit a o nákladech řízení nově rozhodnout. Obdobně to platí i o nákladech řízení před okresním soudem. Dovolání je - v případě stěžovatele - proto nutné považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva i ve vztahu k nákladovým výrokům (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Není proto podstatné, že dovolání pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení je podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu objektivně nepřípustné.

7. Ústavní stížnost je proto nyní nepřípustná (předčasná). Stěžovatel má však možnost po skončení dovolacího řízení podat novou ústavní stížnost. Případnou opakovanou ústavní stížnost nebude možné odmítnout pro opožděnost na základě argumentu, že dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení je objektivně nepřípustné, neboť není možné, aby ústavní stížnost byla nejprve předčasná a následně opožděná.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-326/26-1)