# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3143/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3143/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.3143.10.1
- Typ rozhodnutí: Nález
- Datum rozhodnutí: 20. 1. 2011
- Datum zveřejnění: 7. 2. 2011
- Předmět řízení: Slyšení obviněného soudem (přezkum rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby)
- Klíčová slova: vazba/prodloužení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.4; 140/1961 Sb., § 234; 141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 67 písm.c, § 71

## Právní věta

Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.) závazně vyložil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. V posuzovaném případě se slyšení stěžovatele nekonalo.

Ústavní soud tedy shledal argumentaci stěžovatele důvodnou, a proto ústavní stížnosti zcela vyhověl. Tím, že stěžovatel nebyl soudem slyšen před rozhodnutím o stížnosti proti rozhodnutí státní zástupkyně o jeho ponechání ve vazbě, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy, jež je součástí ústavního pořádku.

## Abstrakt

Analytická právní věta

Pokud obecné soudy rozhodnou o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby bez slyšení obviněného, přičemž nejde o případ, kdy lze od osobního slyšení upustit (obviněný slyšení výslovně odmítl, výslechu brání objektivně nepřekonatelná překážka, nebo byl k otázce trvání vazby slyšen bezprostředně před rozhodováním soudu), porušují základní právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele L. S. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. 1. 2011 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy unesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010.

Narativní část

Proti stěžovateli bylo na základě usnesení policejního orgánu vedeno trestní stíhání pro trestné činy loupeže a porušování domovní svobody, v této věci byl dne 15. května 2010 zadržen a posléze vzat do vazby z útěkového a předstižného vazebního důvodu. Státní zástupce dne 25. srpna 2010 rozhodl, že se stěžovatel z uvedených důvodů nadále ponechává ve vazbě. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal stížnost, v níž namítal nekonkrétnost vazebních důvodů, resp. absenci jejich existence. Okresní soud stížnost zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatel s odkazem na rozhodovací činnost Ústavního soudu (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 45/04 a sp. zn. III. ÚS 2198/09) namítal, že soud rozhodl o jeho stížnosti bez předchozího slyšení.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 závazně vyložil, že soulad s čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyžaduje slyšení obviněného soudem před tím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Tento právní názor nebyl následnou rozhodovací činností Ústavního soudu nijak překonán.

V posuzovaném případě se slyšení stěžovatele před soudem za výše uvedených okolností evidentně nekonalo. Tvrzení stěžovatele v tomto směru je podepřeno jak vlastním zněním odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž chybí jakákoliv zmínka o provedeném slyšení, tak především obsahem soudního spisu, který neobsahuje žádný protokol o slyšení stěžovatele.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil pro rozpor s čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 5 odst. 4 Úmluvy.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Nykodým. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

## Text rozhodnutí

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 20. ledna 2011 sp. zn. II. ÚS 3143/10 ve věci ústavní stížnosti L. S. proti usnesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele nadále ve vazbě, za účasti Okresního soudu v Blansku jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Blansku jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

Usnesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010 se ruší.

Odůvodnění

I.

Rekapitulace ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností podanou dne 4. listopadu 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku č. j. ZT 82/2010-205 ze dne 25. srpna 2010, kterým byl z útěkového a předstižného důvodu ponechán nadále ve vazbě. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel s odkazem na rozhodovací činnost Ústavního soudu [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.); sp. zn. III. ÚS 2198/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 227/55 SbNU 135)] konkrétně zdůrazňuje nezbytnost slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodnuto o jeho stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo soudem rozhodnuto o jeho stížnosti bez předchozího slyšení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem.

II.

Naléhavost věci

4. Vzhledem k povaze věci Ústavní soud posoudil nejprve případnou naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatele (a tím k prodlužování omezení jeho osobní svobody), ať už by samotné rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla tato věc projednána přednostně.

III.

Procesní postoj ostatních účastníků řízení

5. Okresní soud v Blansku ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah svého rozhodnutí a souhlasil s tím, aby bylo upuštěno od ústního jednání.

6. Podobně i Okresní státní zastupitelství v Blansku souhlasilo s upuštěním od ústního jednání, aniž by se jakkoliv vyjádřilo k ústavní stížnosti.

IV.

Skutková východiska

7. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli je na základě usnesení policejního orgánu ze dne 19. května 2010 vedeno trestní stíhání pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 trestního zákona a podle § 178 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. V této věci byl stěžovatel zadržen dne 15. května 2010 a posléze vzat do vazby z útěkového a předstižného vazebního důvodu. Státním zástupcem bylo dne 25. srpna 2010 rozhodnuto, že se stěžovatel z uvedených důvodů nadále ponechává ve vazbě. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel jednak sám a jednak prostřednictvím své obhájkyně stížnost, v níž byla namítána nekonkrétnost vazebních důvodů, resp. absence jejich existence. Napadeným usnesením byla stížnost stěžovatele odmítnuta jako nedůvodná. V soudním spise se nenachází žádný protokol o slyšení stěžovatele a v napadeném rozhodnutí rovněž chybí jakákoliv zmínka o slyšení stěžovatele před vydáním rozhodnutí.

V.

Právní východisko

8. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 závazně vyložil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, jak správně uvádí stěžovatel. Tento právní názor nebyl následnou rozhodovací činností Ústavního soudu nijak překonán.

VI.

Závěr

9. V posuzovaném případě se slyšení stěžovatele evidentně nekonalo. Tvrzení stěžovatele v tomto směru je podepřeno jak vlastním zněním odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž chybí jakákoliv zmínka o provedeném slyšení, tak především obsahem soudního spisu, který žádný protokol o slyšení stěžovatele neobsahuje.

10. Ústavní soud tedy shledal argumentaci stěžovatele důvodnou, a proto ústavní stížnosti zcela vyhověl. Tím, že stěžovatel nebyl soudem slyšen před rozhodnutím o stížnosti proti rozhodnutí státní zástupkyně o jeho ponechání ve vazbě, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy, jež je součástí ústavního pořádku [sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)]. Proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

VII.

Ústní jednání

11. V souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bylo upuštěno od ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci a všichni účastníci s tímto postupem souhlasili.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3143/10-1)