# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3131/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3131/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.3131.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 12. 2007
- Datum zveřejnění: 7. 1. 2008
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/uplatnění nároku na náhradu škody a zadostiučinění
- Klíčová slova: škoda/náhrada
- Dotčené předpisy: 82/1998 Sb., § 15 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížnost, která nesplňuje základní náležitosti návrhu dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") byla doručena Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2007 a vyplývá z ní, že stěžovatelé kromě jiného napadají stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 29. 8. 2007, č. j. 694/2007-ODSK-ODSK/8. Uvedeným stanoviskem byl konstatován nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv ministerstvo připustilo průtahy v soudním řízení o konkursu, nepřiznalo stěžovatelům přiměřené zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy.

Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V dané věci stěžovatelé uplatnili nárok na náhradu škody za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který však ministerstvo spravedlnosti ani zčásti neuspokojilo. V takovém případě mají stěžovatelé možnost postupovat dle ust. § 15 odst. 2 cit. zákona, to znamená domáhat se náhrady škody u soudu. Jediná podmínka, kterou zákon uplatnění nároku u soudu podmiňuje, totiž uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne uplatnění nároku u ministerstva, je v případě stěžovatelů splněna. Je však třeba stěžovatele upozornit na skutečnost, že návrh ve smyslu zákona je nutno uplatnit u příslušného obecného soudu, nikoli u soudu Ústavního, jak to učinili nyní.

Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelé mají k dispozici další efektivní prostředek k ochraně svého práva, a vzhledem k tomu, že jej dosud nevyčerpali, je nutno nahlížet na jejich ústavní stížnost jako na nepřípustnou. Z tohoto důvodu proto Ústavnímu soudu nezbylo než podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Vzhledem k důvodům odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud již nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání, které by jinak činily jejich ústavní stížnost věcného projednání neschopnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3131/07-1)