# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 313/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 313/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.313.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 3. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: osoba/povinná
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11; 229/1991 Sb., § 13 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem z 10.5.2001 se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze 17.5.2000 č.j. 30 Co 182/2000-149, ve znění opravného usnesení z 9.4.2001 č.j. 30 Co 182/2000-165, protože podle jejího názoru byl tímto rozhodnutím porušen čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že souběžně s ní bylo podáno dovolání. K této problematice přijalo plénum Ústavního soudu závěr, že - s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 12.11.2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99 - v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Přitom lhůta k podání ústavní stížnosti bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Tyto závěry pléna Ústavního soudu byly publikovány 3.2.2003 jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
Soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Proto ji podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-313/01-01)