# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3119/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3119/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.3119.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 13. 10. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
- Klíčová slova: náhrada, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 146 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Průběh řízení před obecnými soudy

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí ve specifikovaném rozsahu, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Řízení před Ústavním soudem se týká náhrady nákladů řízení ve výši 1 171 860 Kč. Před obecnými soudy se žalobci domáhali po stěžovateli žalobou ze dne 19. 4. 2013 zaplacení 50% podílu na nákladech vynaložených na vybudování přípojek inženýrských sítí (vodovodní a kanalizační přípojky), které měly sloužit a slouží k připojení stávajících a budoucích staveb na pozemcích obou žalobců a na sousedním pozemku stěžovatele.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 3. 2021 č. j. 123 C 36/2013-1455 bylo vyhověno žalobě Ing. Miroslava Štěpánka (dále jen "první žalobce") a Ing. Jindřicha Hvížďaly a (dále též "druhý žalobce") o zaplacení 2 318 721 Kč s příslušenstvím. Stěžovateli okresní soud uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 1 159 360,50 Kč s příslušenstvím (výroky I a II).

4. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Rozsudkem ze dne 16. 6. 2022 č. j. 23 Co 167/2021-1606 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích odvolání stěžovatele částečně vyhověl a rozsudek okresního soudu změnil. Stěžovatel byl tak nově povinen zaplatit každému ze žalobců částku 658 950,90 Kč s příslušenstvím (výrok I). V rozsahu částky 500 409,60 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců krajský soud žalobu zamítl (rovněž výrokem I).

5. Následně podal stěžovatel dovolání v rozsahu výroku I, kterým byla prvnímu a druhému žalobci přiznána (každému) částka 658 950,90 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2023 č. j. 33 Cdo 3541/2022-1643 následovně: "Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2022, č. j. 23 Co 167/2021-160, se - vyjma výroku, jímž byla žaloba v rozsahu 500.409,60 Kč s příslušenstvím zamítnuta - ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení." Žalobci brojili proti tomuto kasačnímu rozhodnutí ústavní stížností, která byla Ústavním soudem odmítnuta pro nepřípustnost (usnesení ze dne 19. 3. 2024 sp. zn. II. ÚS 2264/23).

6. Předmětem dalšího řízení tak zůstal žalobní nárok každého ze žalobců na zaplacení částky 658 950,90 Kč s příslušenstvím. V tomto rozsahu (zbylého žalobního nároku) vzal první žalobce dne 29. 8. 2023 žalobu zpět. Stěžovatel se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas, nesouhlasil však s jeho návrhem, aby náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani jedné ze stran.

7. Řízení o žalobě prvního žalobce bylo napadeným rozsudkem krajského soudu č. j. 23 Co 167/2021-1801 zastaveno (výrok I.) V souvislosti se zastavením řízení ve vztahu k prvnímu žalobci bylo výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, které má první žalobce stěžovateli zaplatit, a to takto: "Žalobce a) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním, odvolacím a dovolacím soudem ve výši uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného."

8. Výrokem I. opravného usnesení č. j. 23 Co 167/2021-1826 byl uvedený nákladový výrok rozsudku upraven tak, že správně zní: "Žalobce a) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním, odvolacím a dovolacím soudem ve výši 1 171 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného."

II.
Argumentace v ústavní stížnosti

9. Stěžovatel napadl pouze výrok o náhradě nákladů řízení vůči prvnímu žalobci, ve znění opravného usnesení (viz bod 8 tohoto usnesení). Předmětem této ústavní stížnosti je však pouze část z celkové náhrady, tvořená polovinou soudního poplatku za podané odvolání (tj. částkou 57 968,50 Kč).
10. V napadeném rozhodnutí krajský soud nepřiznal stěžovateli v rámci náhrady nákladů řízení ve vztahu k prvnímu žalobci polovinu soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 3. 2021 č. j. 123 C 36/2013-1455. Tento soudní poplatek celkově činil částku ve výši 115 937 Kč. Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nejen nevyjádřil k tomu, z jakého důvodu stěžovateli polovinu předmětného soudního poplatku ve výši 57 968,50 Kč za podání odvolání nepřiznal, ale dokonce opomněl tuto otázku vůbec řešit. První žalobce vzal žalobu zpět, ve vztahu k němu bylo tedy řízení částečně zastaveno, a druhému žalobci krajský soud přiznal částku ve výši 658 950,90 Kč s příslušenstvím. Stěžovateli tak měla být přiznána náhrada nákladů řízení za všechny dosavadní fáze řízení v plném rozsahu s odkazem na § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, který výslovně uvádí, že účastník, který zavinil zastavení řízení, je povinen hradit jeho náklady. Stěžovatel je proto přesvědčen o tom, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení za všechny dosavadní fáze řízení včetně poloviny soudního poplatku za podané odvolání, v jehož návaznosti byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 3. 2021 č. j. 123 C 36/2013-1455 výrazně změněn rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2022 č. j. 23 Co 167/2021-1606 ve prospěch stěžovatele. Stěžovatel samotným odvoláním snížil nárok vedlejších účastníků z původní žalované částky ve výši 2 318 721 Kč s příslušenstvím na částku ve výši 1 317 901,80 Kč s příslušenstvím, tedy téměř na polovinu. Pro stěžovatele jako drobného živnostníka představuje nepřiznaná výše poloviny soudního poplatku za podané odvolání významnou částku, kterou v minulosti musel vynaložit. Nebyl osvobozen od povinnosti platit poplatek za odvolání a soudní poplatek stěžovatel skutečně zaplatil. První žalobce na základě zpětvzetí žaloby a částečného zastavení řízení nebyl ve sporu úspěšný ani zčásti, a tudíž lze hodnotit jak dovolání, tak odvolání stěžovatele ve vztahu k prvnímu žalobci za úspěšné.

11. První žalobce, jehož se týká ústavní stížností napadený výrok, se před Ústavním soudem ve stanovené lhůtě nevyjádřil. V souladu s poučením, kterého se mu dostalo od Ústavního soudu, se má za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdal. Krajský soud se nad rámec odůvodnění v napadeném rozhodnutí k ústavní stížnosti nevyjádřil a pouze na své rozhodnutí odkázal, proto Ústavní soud ani nepřeposílal toto sdělení soudu stěžovateli k replice.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Posouzení ústavní stížnosti

13. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

14. Stěžovatel byl v závěru mnohaletého soudního řízení uspokojen na náhradě nákladů řízení částkou ve výši 1 171 860 Kč. Ústavní stížností nyní brojí proti nepřiznání náhrady za část soudního poplatku ve výši 57 968,50 Kč. Jde přitom o částku těsně nad hranicí bagatelnosti, která je prima facie zanedbatelná ve vztahu k celkové výši náhrady nákladů. Současně se jedná o otázku, ke které se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu [srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 622/25 ze dne 9. 10. 2025, bod 11; nebo sp. zn. IV. ÚS 1391/24 ze dne 2. 7. 2025, bod 10].

15. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.

16. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34, nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 27].

17. V posuzované věci stěžovatele Ústavní soud takovou mimořádnou okolnost neshledal. V ústavní stížnosti zcela absentuje jakákoliv ústavněprávně relevantní argumentace k přesahu vlastních zájmů stěžovatele. Částka, která tvoří polovinu soudního poplatku za podání odvolání a kterou podle ústavní stížnosti krajský soud opomenul zahrnout do náhrady nákladů řízení úspěšnému stěžovateli prvním žalobcem, je takřka bagatelní. Za této situace není na Ústavním soudu, aby za stěžovatele tyto argumenty domýšlel, a ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

V.
Závěr

18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3119/24-1)