# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3110/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3110/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:2.US.3110.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 1. 2010
- Datum zveřejnění: 15. 2. 2010

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním, které bylo označeno jako "dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 36 Co 39/2009-50 ze dne 19. srpna 09", se stěžovatel, nezastoupen advokátem, obrátil na Ústavní soud, aniž v tomto podání konkretizoval, čeho se ve vztahu k označenému rozhodnutí domáhá. V podání uvedl, že se jedná o záležitost starou 18 let, kdy se domáhá nápravy křivd z neadekvátního zdaňování mzdy, které v konečném důsledku vedlo k tomu, že byl vyštván ze zaměstnání. O rozhodnutí označeném v podání dále uvedl, že mu nikdy nebylo doručeno, a také nikdy nebyl předvolán k jednání soudu.

Podání stěžovatele vykazovalo vady, pro které nebylo možno věc projednat. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Z podání nebylo patrno, které věci se týká, co se jím sleduje a nebyla připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele. Stěžovatel byl proto vyzván k odstranění uvedených vad dopisem ze dne 9. 12. 2009 a k jejich odstranění mu byla poskytnuta lhůta 30 dnů. Současně mu bylo zasláno poučení o náležitostech ústavní stížnosti vyplývajících z platné právní úpravy. Dále byl poučen, že nebudou-li vady podání ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst.1, písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 22. 12. 2009. Stanovená lhůta k odstranění vad tedy uplynula dne 21. 1. 2010. V této lhůtě reagoval stěžovatel desetistránkovým podáním, které odeslal jako běžnou zásilku dne 28. 12. 2009, a soudu bylo doručeno dne 29. 12. 2009. Vytýkané vady jím však neodstranil. V podání mimo jiné vyložil své stanovisko k povinnému zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, s nímž nesouhlasí. K tomu Ústavní soud poznamenává, že se k této otázce podrobně vyjádřil ve svém plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, ve kterém uvedl, že smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení. Obsah písemných podání stěžovatele v této věci, které jsou plné hanlivých výrazů a urážek na adresu různých institucí, jen potvrzuje správnost výše uvedeného závěru.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel přes výzvu soudu vady podání ve stanovené lhůtě neodstranil, ač byl poučen o následcích takové nečinnosti, rozhodl Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem tak, že ústavní stížnost bez jednání odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3110/09-1)