# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 3101/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 3101/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.3101.08.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 1. 2009
- Datum zveřejnění: 5. 2. 2009

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé se obrátili na Ústavní soud podáním označeným jako "Ústavní stížnost proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 2/2008 a proti obecně závazné vyhlášce obce Klabava č. 1/2007".

Jak v textu uvedli, domnívají se, že uvedené vyhlášky jsou v rozporu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, a zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Také z toho důvodu podali Ministerstvu vnitra České republiky podnět k přezkoumání zákonnosti vyhlášky dle zákona o obcích.

Dále vyjádřili přesvědčení, že uvedené vyhlášky se přímo dotýkají jejich práv jako vlastníků nemovitostí a zásadním způsobem tato práva omezují v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Konkrétně jde stěžovatelům o to, že napadenými vyhláškami byla vymezena přístupová trasa ke zdroji vody pro hašení výlučně přes jejich pozemky. Tím dle jejich názoru došlo k omezení jejich vlastnického práva nad rámec zákona a došlo k tomu opatřením obce učiněným nad rámec jejího zákonného zmocnění k vydání obecní vyhlášky.

Stejně jako v jiných případech Ústavní soud předtím, než mohl přistoupit k vlastnímu meritornímu projednání věci, nejprve zkoumal, zda podaný návrh vyhovuje z hlediska formálních požadavků kladených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou splněny podmínky řízení. Výrok rozhodnutí je odrazem negativního závěru.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR leda tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného vyplývá, že musí jít o individuální akt veřejné moci, který je výsledkem řízení, jehož stěžovatel, který o sobě tvrdí, že je dotčen ve svých základních právech, byl nebo podle zákona měl být účastníkem. Vyhláška obce takovým aktem není. Legislativní činnost včetně vydávání obecně závazných předpisů orgány samosprávy v mezích jejich pravomoci a působnosti za zásah orgánu veřejné moci, který je způsobilý porušit základní právo občana, totiž považovat nelze, a to ani v tom případě, kdy - jak navrhovatelé tvrdí - jeho ustanovení porušují jejich základní práva (shodně viz. usnesení sp.zn. I ÚS 92/94).

Pokud jde o obecně závazné předpisy, zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 64 odst. 2 stanoví, kdo a za jakých podmínek může podat návrh na zrušení zákonů nebo jiných předpisů. Procesním prostředkem přímo proti obecně závazné vyhlášce obce by tudíž v daném případě byl pouze návrh podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze obejít, a to ani pomocí § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh nesplňoval ani základní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu pro přezkum jeho obsahu; byl podán osobami zjevně k tomu neoprávněnými, a soudci zpravodaji proto nezbylo, než jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-3101/08-2)