# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 296/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 296/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.296.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 7. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
- Klíčová slova: daň/výpočet
- Dotčené předpisy: 337/1992 Sb., § 71

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 14. 5. 2002 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka žádá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, jímž bylo k odvolání stěžovatelky změněno rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III, ze dne 7. 1. 2002 [1532/02/390912/6224] ve věci zajišťovacího příkazu tak, že bylo nově stanoveno zdaňovací období zajišťované daně, s tím, že jím byl porušen čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 Listiny.

Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti ze dne 13. 6. 2002 uvedla, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí byla podána správní žaloba. Dotazem u Krajského soudu v Ostravě bylo zjištěno, že žaloba byla skutečně podána, byla jí přidělena sp. zn. 22 Ca 192/02, přičemž dne 15. 5. 2002 byla žaloba odmítnuta. Toto rozhodnutí bylo dále napadeno kasační stížností.[xy1]

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Ústavní stížnost, která zjevně nenapadala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona], nemohla být věcně přezkoumána pro existenci nepřekonatelné procesní překážky. (K výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti srov. i sdělení publikované pod č. 32/2003 Sbírky zákonů). Protože návrh na zrušení části právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat touto částí návrhu, a proto ji rovněž odmítl [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4., usn. č. 22, Praha, 1995, s. 351 nebo Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, Praha, C.H. Beck, 2001, s. 324, bod 4].

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona].
.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-296/02-02)