# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2906/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2906/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:2.US.2906.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 11. 2010
- Datum zveřejnění: 22. 11. 2010
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/stížnost kasační
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 102

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 7. října 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku pro tvrzené porušení svých základních práv. Z ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 14. srpna 2009 č. j. KRPT-52308-7/ČJ-2009-0700KR-PK o jeho propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ze subsidiární povahy ústavní stížnosti vyplývá, že ochrana základních práv a svobod Ústavním soudem nastupuje až tehdy, kdy své povinnosti ochránit základní práva a svobody ve smyslu čl. 4 Ústavy nedostály soudy obecné. K vyčerpání posledního procesního prostředku k ochraně práva přitom nestačí pouze jeho řádné uplatnění, nýbrž o něm musí být i rozhodnuto.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je kasační stížnost podle § 102 soudního řádu správního právním prostředkem, jehož vyčerpání je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti. Poučení o možnosti podat kasační stížnost bylo obsaženo i v napadeném rozsudku, přičemž stěžovatel ve svém doplnění ústavní stížnosti výslovně uvedl, že tuto možnost využil. Vzhledem k tomu, že o napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě bude rozhodovat Nejvyšší správní soud, je ústavní stížnost proti tomuto rozsudku v tomto okamžiku nepřípustná.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2906/10-1)