# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2884/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2884/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:2.US.2884.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 9. 2019
- Datum zveřejnění: 25. 9. 2019

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 2. 9. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "dovolání" a "ústavní stížnost", z něhož však není zřejmé, proti čemu brojí a s jakou argumentací.

Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména není patrno, čeho se stěžovatelka v tomto řízení domáhá, neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). K ústavní stížnosti nebylo rovněž doloženo (případné) napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 cit. zákona).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v poslední době stěžovatelce dostalo opakovaně v mnoha řízeních. Na tyto výzvy však stěžovatelka nereagovala tak, že by vytčené vady odstranila, a proto musely být podané ústavní stížnosti odmítnuty pro nesplnění podmínek řízení, a tedy jako věcně neprojednatelné.

Rovněž v nyní posuzovaném návrhu stěžovatelka sice žádá o ustanovení právního zástupce pro obě tato podání, nicméně v minulosti byla již mnohokrát poučena o okolnosti, že Ústavní soud není oprávněn stěžovatelce ustanovit zástupce [viz např. usnesení ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 539/07, ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. III. ÚS 2805/07, ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 25/08, ze dne 11. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 817/10, ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. IV. ÚS 905/10, ze dne 29. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 1511/15 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Navzdory této okolnosti nicméně ani nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby tato další ústavní stížnost byla věcně projednatelná, tzn. např. nedoložila, že by vyslyšela dřívější výzvy zdejšího soudu a před podáním návrhu požádala o určení právního zástupce Českou advokátní komoru.

Ústavní soud je proto přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl, stejně jako učinil v případě stejné stěžovatelky již dříve např. usneseními sp. zn. I. ÚS 4295/18, I. ÚS 199/19, III. ÚS 4334/18, IV. ÚS 2226/19 nebo II. ÚS 2063/19.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2884/19-1)