# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2882/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2882/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:2.US.2882.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 10. 2020
- Datum zveřejnění: 23. 11. 2020

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 10. 2020, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť má za to, že mu jimi byl odepřen přístup k soudu a porušeno jeho základní právo na spravedlivé projednání věci nestranným soudem v přiměřené době.

2. Stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci podle § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jde o vadu návrhu, která brání jeho projednání.

3. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

4. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi nicméně zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

5. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal již mnohokrát ústavní stížnosti trpící stejnou vadou a na tuto skutečnost byl opakovaně upozorňován s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. řízení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18 a IV. ÚS 3061/18). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedené vady návrhu a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2882/20-1)