# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 285/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 285/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:2.US.285.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 1. 2014
- Datum zveřejnění: 13. 2. 2014

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 22. 1. 2014 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a "vrácení k jednání o Otázce zásadního právního významu - místní nepříslušnost soudu ČR pro tento případ k jinému soudu než dnes již vyloučeným podvodným soudům OSP4, MSP (k jednání dle Prvního úkonu MSP z 10. 10. 08; Haagské úmluvy o použitém právu z 1956; ZMPS z 2012, Úmluvy ESLP)". Dále žádá "zaslání všech chybějících dokumentů (žaloba, všechna usnesení z 2003 - 2008, správně usnesení MSP 35 Ul 8/2012-7) dle platné Směrnice EU 1393/2007 o doručování soudních písemností v EU" a také se domáhá odškodnění ve výši 9 000 000 euro.

2. Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1260/08, II. ÚS 1122/12, II. ÚS 2129/12 a I. ÚS 3520/12).

4. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

5. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

6. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-285/14-1)